Jdi na obsah Jdi na menu
 


Česká politika v aprílovém přestrojení

30. 3. 2018

  

  

   
    Česká politika v aprílovém přestrojení
   Měsíc duben je pověstný nejen svým proměnlivým počasím, kdy ještě ráno netušíte, jestli promoknete hned, nebo až navečer, ale i jedním rozverným dnem, dnem plným šokujících překvapení, dnem, jenž nám nabízí nekonečný počet různých vtipů, žertů, a tak absurdních kravin, že i mluvčí naší hlavy státu musí blednout závistí. Je to 1. duben, svátek všech bláznů, lhářů a populistických politiků.
   Apríl!
   Popusťme tedy i my uzdu fantazie, vnořme se do něj a staňme se takovými amatérskými prognostiky, kteří se vám budou snažit aprílově načrtnout další možné i nemožné varianty budoucích klopýtavých kroků na té naší malé, české cestě k demokracii.
   Takže začínáme:
   Náš všemoudrý Miloš Zemanovič moc dobře věděl, proč tak bezmezně obdivuje Říši středu. To, po čem naši komunisté touží ve svých nejtajnějších snech, o čem si jenom špitají na záchodcích svých sekretariátů, to Velká strana čínského pracujícího lidu dokázala ihned po jednom důrazném výkřiku neomylného vůdce Si:  „ Znárodněte jim to!“
   A to bez ohledu na ústavu, na státní zřízení, momentální sílu armády, záměry původních majitelů či tužeb již nedůležitého občanstva.
   Pěkně úderně, tvrdě, po bolševicku. Vždyť proto se tam náš nejvyšší jezdí učit jak stabilizovat společnost. A jak dosáhnout prosperity. Manuál je v tomto případě dosti jednoduchý.  Nechej se s velkými pompami oslavovat, naslibuj neskutečné miliardy investic a na důkaz toho okamžitě skupuj všechno, co je po ruce. Hotely, letadla, stadion, pivovar, Slavii. To vše pod hlavičkou prosperující soukromé firmy, která si ještě navíc většinu peněz půjčí pro jistotu od naší banky. No, a když je potom nesplácí, když její finanční situace není zrovna ideální, nejdříve se popraví… ne, to ještě ne. Ten je zatím pouze vyšetřován. (Tajně.) Zkrátka tu společnost pro nespolehlivost zestátníme. Tím se mění majitel a hotely, letadla, stadion, pivovar i Slavia přejdou logicky pod správu čínského státu, potažmo jeho pracujícího lidu.
   S tou naší bankou se to nějak urovná, Slavia změní dresy na žlutočervené a možná, že bude i odvelena do veliké  Číny. Vždyť tam je stále hlad. Hlad po fotbale. Stadion v Edenu bude každoročně využíván pro zde žijící čínskou menšinu k oslavám Svátku práce, k oslavám založení ČLR a k oslavám narozenin velkého Si či samotného, stále žijícího mrtvého Maa.
   A proč by k podobným účelům nemohly sloužit i ostatní objekty, že?
   Ale z jiného soudku:
   Náš trestně stíhaný předseda vlády v demisi má naopak úplně jiné starosti. Ten by zase nejraději všechno zprivatizoval. Bezpečně uschoval pod ochranná křídla Agrofertu, kde by se to mohlo ještě trochu rozdrobit na co nejvíce malých firem a firmiček s co nejvíce neprůhlednou majitelskou strukturou. Jen tak se dostane dotačních dárků na všechny. I na kozlíka Gríšu, poníka Buráčka a kocoura Mikeše. To všechno by chtěl. Ale nejdříve nějak splácat tu vládu. Aby ji všichni podporovali, ale nikdo nemohl do ničeho kecat. 
   On by chtěl tak makat! Chtěl by už konečně dělat moderní manažering na státní úrovni. Asi jako ve své firmě: Sereš mě, tak pudeš!  Málo makáš, taky pudeš! A ty se klidně snaž dál, protože taky pudeš! Moje, moje, moje! Všechno bude moje! 
   A tak zatímco se náš premiér v demisi a bez důvěry snaží uplést z houna bič, V Lánech panuje absolutní klid. Kdybych byl morbidní, napsal bych až mrtvý klid. A proč by ne? Miloš přece prohlásil: Na pět let je tato země opět naše! A když už je naše, tak proč se o něco snažit. Odpočineme si, zdřímneme si, mé všehoschopné rádce pošleme na malý poznávací výlet do Číny, aby také oni viděli tu skvělou stabilitu společnosti, tu jednotu a to nadšení, hlavně na monstrózních vrcholných stranických sjezdech. To se už u nás nevidí. Leda ve starých dobrých budovatelských filmech, a ty mi zase jako naschvál ta zprofanovaná Česká televize nechce odvysílat. Nu což, vyměníme radu, vyměníme ředitele a Jaroušek Soukupů už patřičně celé vysílací schéma upraví. Na to vezměte jed! A teprve potom si tu společnost tady stabilizujeme také. Ono těm kavárníkům to kafe pěkně zhořkne. Takový Vávra z Maryši by o tom mohl vyprávět. Kdyby mohl. A až budeme opět jednotní, až se nebudeme klanět žádným buržoazním modlám, pak teprve budu moci pozvat své přátele na oslavy 1. Máje, a již se vidím, jak stojíme na letenské tribuně a pod námi defilují zástupci továren, pionýři, svazáci i jednotky naší opět Lidové armády…
    A v tomto sladkém poblouznění nám pan prezident opět usnul. Nechme ho tedy spát, ať si odpočine, ať je čerstvý, pln sil, by mohl pronést na dubnovém sjezdu KSČM opět nějaký převratný projev. Projev plný vtipných bonmotů, úderné kritiky i státnického moudra. 
   Pomóóóc!
   Kdy už konečně někdo zakřičí, že je to apríl?!
   Až se i vy po přečtení těchto řádků ocitnete na pokraji zoufalství, či naopak v záchvatech dávivého smíchu, kdy i vy budete čekat na milosrdné vysvobození, které nás postaví na pevnou zem a oznámí nám, že jde opravdu pouze o onen tradiční každoroční vtip, který nás má pobavit, poškádlit, rozzlobit, rozzuřit (Nehodící se škrtněte.), věřte, že je všechno v absolutním pořádku a ani jinak tomu být nemůže.
   Ten osvobozující výkřik musí přijít!
   Vždyť přece všichni víme, že komunistickému režimu, zvláště režimu s asijskými kořeny, může důvěřovat pouze člověk, který nepojedl mnoho vtipné kaše a kterého by i náš pan prezident pojmenoval přízviskem ne příliš lichotivým (idiot). A my také víme, že díky tvrdým bezpečnostním prověrkám nikdo takový na Hradě nepůsobí a působit by ani nemohl.
   My víme, že i náš premiér je dobrák od kosti, jenž by se nejraději celý rozdal, neb je čestný, poctivý a bezúhonný.
   Že ve spolupráci s naším panem prezidentem, moudrým, šlechetným, dobrosrdečným, upřímným a vždy pravdomluvným mužem, vytvořil takovou dvojici, na kterou bude náš národ ještě dlouho a dlouho vzpomínat.
   Tak řekl už někdo ten apríl?
   Až teď…