Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hop, hop, hop !

18. 6. 2012

 

   Tak se to panu Bílkovi přece jenom podařilo. Opravdu nezklamal oprávněné obavy českého fotbalového národa a dokončil své dokonale destruktivní dílo. Jde o nejhoršího trenéra české historie, který dokázal mužstvo z horních příček žebříčku FIFA dokopat až do spodního suterénu fotbalového světa. Níže jsou snad jen africké země, kde děti skutečně hrají kopanou s lidskými hlavami.
    Jak je možné, že navzdory tlaku fanoušků, oprávněné kritice médií i rozumným radám odborníků zůstával tento muž stále ve své funkci, aniž by dokázal vybojovat jediný slušný zápas se silnějším mužstvem než je Izrael či Maďarsko. Vždyť to bylo přímo do nebe volající rouhání, urážka staleté tradice českého fotbalu a morbidní oslava lidské podprůměrnosti.
   Takhle jsem si již dopředu připravil po drtivé a ostudné porážce od ruských Ivanů začátek komentáře k výkonům našeho prostonárodního mužstva. Jenže - na utkání s Řeckem jsem si zašel mezi pivní odborníky do restaurace Na pahorku. Již dopředu jsme všichni byli zajedno o předpokládaném průběhu zápasu: Bílek, ven! Baroš, ven!
   „A chlapi, já vám klidně za každý námi vstřelený gól koupím panáka,“ pravil jsem zcela přesvědčen o nedotknutelnosti mých finančních rezerv.
   A ono se to vrstvilo – začátek utkání 1: 0, šestá minuta 2 : 0 , a já už začal přemýšlet, kde se u nás nachází nejbližší bankomat. Ještě že kluci dali na skvělou taktiku svého trenéra a po půl hodině přestali hrát úplně.
   Samozřejmě, že po i takovém vítězství nemohu hanlivý komentář zveřejnit. Mohl bych tím třeba i ohrozit tak křehkou psyché našich hele, ty vole reprezentantů. Dobře, nadřel ses, máš to pěkně sesumírovaný, počkáme si až na Poláky.
   Polsko: emotivní atmosféra, skvělá choreografie třicetitisícového červenobílého davu a k tomu otevřená nebesa. A lilo a lilo. A Poláci nás tlačili a tlačili, a špatně stříleli. A pak se stal zázrak, který se snad může stát pouze v katolickém Polsku. Déšť ustal, nebesa se zavřela a borci v červených dresech ožili, jak by je polil úplně jinou vodou, živou.  Křídla běhala, útočníci kličkovali, a záložníci stříleli. I bez Rosického, a možná že i bez taktických povelů trenéra. Dokonce i ten hlavní, hrotový útočník makal a po 217 minutách na šampionátu i poprvé vystřelil na branku, a dokonce přihrál na gól, jenž nás vynesl až k 300 milionové cifře od UEFA.
   Góóóóól !!!
   Hrajeme o semifinále s Portugalskem a kdo neskáče, není Čech !
   Nevím, jak to ve čtvrtek dopadne, každopádně už teď jsem spokojen s výpadkem arogantní sborné komandy, a všechno navíc jsou pouze dary nebes.
   Novináři známkují naše borce, přetřásají jejich možnosti, jejich zatím netušené kvality, snad i toho Bílka budou nosit na rukou, ale zapomínají na jedno. Zapomínají na jednoho člověka, bez nějž by tento tým nebyl tím, čím je. Vždyť si všimněte Jiráčka, Pilaře, Limberského , Rajtorala, Petržely,Koláře, Daridy a vlastně i Rezka.  Neviděli jste je už někdy něco podobného hrát? Třeba proti Barceloně…
   Ano, byl to právě plzeňský trenér Pavel Vrba, který z nepotřebných či divizních hráčů stvořil klub evropské úrovně. A byl to trenér Bílek, jenž v dobách nouze, i přes svou lásku k určité sortě hráčů, musel do této líhně sáhnout.
   A že se to vyplácí, je vidět: Jiráček dva góly, Pilař dva góly. A pak nic.
    Fanděme našim playerům, buďme hrdi na naše fotbalové tradice, na náš národ, ale nezapomínejme, kdo za tím vším stojí. Naši bafuňáři určitě ne, agenti hráčů – ti již stlačili českou klubovou kvalitu na úroveň divizního klání, takže zbývají lidé, kteří se i tak snaží vypiplat z toho, co tu zůstalo, něco fotbalového.
   Jimž budiž sláva a vděk.
   Hop, hop, hop!