Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hop, hop 2

22. 6. 2012

 

   Tak se nám naši chlapci v pořádku vrátili z toho Polska. Všichni spokojeni. Trenér Bílek téměř explodoval, jak byl nabit kladnou a záslužnou energií, pouze ten kluk Barošů se chtěl zase prát, ale co od nejtvrdšího maníka šampionátu také můžete čekat.
   Co jsme vůbec na tomhle slavném mistrovství dokázali? Anebo nedokázali? Nedokázali jsme zprvu přímo postoupit z poměrně lehké kvalifikační skupiny a až baráž nám konečně dala možnost ukázat světu, co v nás je.
   A že jsme ukázali. V souboji s věčně rudým bratrem to vypadalo jako u Stalingradu, s Řeky jsme si deset minut ukázkově pohráli a potom po vzoru jejich ekonomiky se lenivě proplahočili zbývajícím časem. Čechýno si trochu zahrál na žonglera, jemuž kuželky lítají trochu nekoordinovaně, ale konec dobrý, všechno dobré. Porazili jsme přece exmistry Evropy.
   A  pak přišla  družyna Polska. Ano, vyhráli jsme. Postoupili do čtvrtfinále. Díky Řekům tak i vyhráli skupinu. Nejlehčí skupinu šampionátu.  I Baroš, hrotový útočník, si vystřelil na bránu, a už jsme se viděli nejméně ve finále.
   Kdo neskáče, není Čech. Hop, hop, hop!
   Jenže statistika věda je a kdo zná správné údaje, ten ví, kdy jsme nějaké lepší evropské mužstvo porazili. Bylo to 17. října 2007 při kvalifikaci na ME, kdy ještě ve slavné sestavě byli zdecimováni Němci 3:0. Ale teď je tu jen nějaký Ronaldo, Cristiano. Napomádovaný metrosexuál. A opravdu, ta pomáda mu zpočátku vadila. I po superdrahé vazelíně musí vše klouzat. Tedy i ten míč. Ale pak…
   Zkrátka jsme vypadli. Ale s jásotem, ovacemi a falešným zadostučiněným.
   Proč jsme vypadli, když ještě před několika lety jsme na žebříčku FIFA byli hodnoceni lépe než Portugalci?  Proč teď jsme spokojeni s prohrou, když dříve se před námi třásl každý soupeř? Je to snad fobie průměrnosti?
   PROČ ?
   Proč jsme tedy byli vyřazeni?
1)      Oni byli opravdu lepší.
2)      Ronaldo je hold Ronaldo. Je to skutečný hrotový útočník.
3)      Určitou roli hraje i nepochopitelný strach trenéra Bílka zařadit do základní sestavy místo Baroše jiného hrotového útočníka, jenž by za tři zápasy snad dokázal aspoň párkrát vystřelit na branku. Který by se i vracel, šel míčům vstříc, přihrával, spolupracoval a vzdal se té pocty být nejvíce faulujícím hráčem Evropy. A měl přesnou mušku. Třeba Lafata. Jako myslivec…
4)      Nelze opominout taktické pokyny trenéra Bílka. Já doufám, že aspoň Vrbovi kluci ho moc neposlouchali.
5)      Zkrátka český fotbal musí vyřešit ještě mnoho a mnoho problémů, aby si nějaký budoucí Tonda Panenka mohl dovolit frajersky poslat jakýkoliv manšaft do nižšího levelu.
6)      Nelze zapomínat ani na samotné vedení fotbalového svazu, které se stalo hnízdištěm pochybných podnikatelů, podivných týpků a falešných mesiášů.
7)      Ani funkce hráčských agentů, tzv. skautů mnoho našemu fotbalu nepřispívá. Ona ta neviditelná ruka trhu je v interpretaci našich podnikatelů pěkná sviňa, a ve fotbale zvlášť. Odborníci vědí, laiky to nezajímá.
   ZÁVĚR: Závěr by měl být vždy aspoň trochu optimistický. Ale není. Sport, politika, kšefty, morálka, ekonomika, pochybné kamarádšofty, korupce, a z toho  vyplývající nemalé úplatky, jakožto impotence k tomu potřebných zákonů, to všechno je jedna velká spojená nádoba, na jejíž pročištění si musí najít sílu a energii (pokud bude chtít) možná až nová, nastupující generace.
   Takže s přihlédnutím k tomuto stavu, k této společenské bídě, je vlastně postup ze skupiny úspěchem.
   Hoši, děkujem! Hoši, děkujem !