Jdi na obsah Jdi na menu
 


Investice, investice, investice

19. 5. 2016

 

 Investice, investice, investice

   I když vzdělání ekonomické bylo do mne intenzivně vtloukáno  pouze v době, kdy se ještě veřejně proklamovalo cosi o zákonitosti a nevyhnutelnosti lidského vývoje, jenž se po vzoru jiných přírodních útvarů neustále zušlechťuje a zdokonaluje,  až konečně neohroženě dospěje do samotného komunistického ráje, kde všichni budou mít všechno.  To, že nadhodnota dělníkovy práce ve správných rukou revolučních sil  povede  zajisté  ke zkáze prohnilého kapitalistického zřízení,  musel tenkrát  uznat i kterýkoliv zákazník vkročivší třeba do prodejny Masa a uzenin, jež navíc ještě soutěžila o titul brigáda socialistické práce.

   Tak krásné asparágusy neměli ani v Botanické zahradě.

   Tímto úvodem se vlastně laskavému čtenáři omlouvám, neboť právě proto  je pravděpodobné, že ne každé následující odborné pojmenování   bude odpovídat terminologii dnešní VŠE, jakožto i všech  možných manažerských či jiných odnoží. Dále pochopte, že logicky ne všechno je z mé hlavy. Pouze jsem se pokusil o jakési zestručnění,  zjednodušení a zpřístupnění širší obci čtenářské.

   Ale zpět k těm asparágusům. Ani ony na ten kapitalismus nestačily. Než jsme se nadáli, už jsme ho měli tady také. A jak byl najednou každý chytrý, a pravicový. Hlavně ti soudruzi z Prognosťáku. A jak nám horlivě vysvětlovali,  že to musí být takhle a jenom takhle. A co se napřemýšleli  nad  tou spoustou nových zákonů, které by nám umožnily co nejrychleji vytvořit i tady třídu milionářů, ba co dím, miliardářů.

   Třeba pomocí privatizačních fondů. Nejprve nalákat  na jistotu desetinásobku  a když český národ uvěří , jak jinak než čistou náhodou vypadne ze zákona paragraf, který fondům nařizuje získané akcie spravovat a velebit. Proto se žraloci devadesátých let stali zákonnými majiteli vašich akcií, a proto si s nimi mohli dělat, co chtěli. V podstatě si přivlastnili něco, co jim nepatřilo. Není daleko od pravdy konstatovat, že drobné akcionáře okradli.

      Když v roce 1997 zasáhla Moravu povodňová vlna, vznikly tím pádem nevyčíslitelné škody. Mnohamiliardové škody. Ještě že máme ten fond národního majetku, říkal jsem si. Vždyť tam již od malé privatizace plynuly miliony a miliony. Za trafiku pět, za samoobsluhu třeba třicet. A k tomu továrny, doly, zemědělská družstva. V podstatě účetní hodnota celé republiky.

   Kasa však byla prázdná. Dodnes nikdo pořádně nevysvětlil,  kam ty peníze vlastně přišly. Člověk si jenom může domýšlet, proč tenkráte pravicové vlády v čele s panem nejchytřejším hospodařily neustále s přebytkovými rozpočty. Jak se rozmazlovaly banky i vládní instituce,  a k tomu různá ta švýcarská konta či daňové ráje a úmyslně nesplatitelné úvěry.

   Sláva, měli jsme tím pádem sice již miliardáře, ale stát byl chudý jako kostelní myš. K tomu si připočtěte devastaci průmyslu, rozkradení či zlikvidování mnoha prosperujících podniků a máte jedinou šanci.

   Investice, investice, investice!

   Zvláště pak vláda Miloše Zemana rozprodala, co se dalo. Ano, nějaké penízky do státní kasy připluly, byť přefiltrovány přes konta různých lobbistů či jiných obchodních zástupců, ale co dál?

   Je toto řešení pro kdysi tak prosperující průmyslovou zemi, jejíž strojírenství patřilo k nejvyspělejším na světě? Teď mluvím o republice první, nikoli o jejím komunistickém stínu.  Těm, kteří s nostalgií vzpomínají na RVHP, bych chtěl připomenout, že právě tam můžeme položit začátek celkové devastace. Dělba práce v ní vypadala asi takto: vojenské stíhačky nám zakázali dělat Sověti, i když první série Migů 15 se samozřejmě vyráběly u nás. To samé byly vagony metra. Traktory Zetor (Ursus -  Polsko), šicí stroje Lada (Lučník) či autobusy (Maďarsko -  Ikarus) a jiné a jiné.

  Soudruzi prognostici však místo  návratu k baťovským tradicím zrušily nejen učňovské školy, ale i veškerou propagaci strojírenských profesí. Zatímco lékaři si zdarma vystudují Karlovu univerzitu, aby pak mohli odejít vydělávat do Německa, rodiče žáka, který by se i chtěl  nějakému řemeslu vyučit si museli  najít sponzora nebo si učební obor zaplatit. Novodobí kapitáni průmyslu přece nebudou utrácet své peníze za nějaký učňák, za nějaké mistry, vychovatele a učitele.

   Proto si každá novodobá vláda raději uděluje body za získání co největšího objemu investic. Náš prezident z toho prdu, který sem Číňané vloží, udělal pomalu novodobý Marshallův plán.  Ale co nám vlastně tyto investice přinášejí?  Možná zaměstnanost, ale to jenom do té doby, než by si naši lidé začali dělat zálusk na západní platy. Potom nazdar a jede se jinam.

   Každý, kdo investuje, ať je to Číňan, Američan nebo Němec počítá nejen s tím, že se mu tato investice vrátí, ale že mu příště bude přinášet i nemalý zisk. A o to tady jde. Ten zisk, ty peníze, které by mohli být utraceny tady a znovu proinvestovány čili věnovány další bohulibé činnosti, odcházejí do zahraničí. Patří samozřejmě majiteli, což je základ soukromého podnikání.

   Jenže my věřili  pohádce, že kapitál nemá národnost.  Tím nás balamutili hned po listopadu.  Přitom každý velkopodnikatel se snaží vycházet se svou vlastní vládou a  na oplátku očekává sem tam nějaké výhody. A vláda je samozřejmě poskytne, protože zaměstnanci kmenových koncernů jsou pro ni především voliči.

   A jsme tedy u jádra věci. Bohatne především ten stát, kde se shromažďují  dividendy. A to Česká republika není. Naopak je v odlivu kapitálu na čele všech zemí EU. Těch pár našich kapitalistů, kteří si ještě omylem či vlastní liknavostí nestačili přemístit sídlo firmy do daňových rájů,  tento trend zcela určitě nezvrátí. To, co bylo v létech devadesátých nezbytné, se dnes stává závažím. A další a další investice ze zahraničí nás budou stále více a více táhnout ke dnu. Budou nás stále více a více vzdalovat od prosperujících zemí západu. A pokud by se dnes měla chopit vesla mladší generace, která by tu chtěla i něco vlastního vybudovat, má už minimum příležitostí,  neb téměř vše je rozprodané.

   Proto by se vláda,  neměla neustále být v prsa,  jak nám to HDP pěkně roste, protože ono HDP zahrnuje i výdělky zahraničních investorů,  které v Česku nezůstanou,  neb nám nepatří. Je to v podstatě chlubení se cizím peřím. Místo toho by se už vážně měl nastartovat proces, který by umožnil i růst domácího kapitálu, jenž by se (snad) začal vážně zabývat i srovnáváním platů se západní Evropou.

   Jinak se také můžeme znovu vrátit k té nadhodnotě a k přerostlým asparágusům, na co už tady zase plno nedočkavých šíbrů čeká.