Jdi na obsah Jdi na menu
 


Listopad 89 trochu jinak

5. 2. 2016

 Davy jásaly, vlajky vlály a příhodná hesla  létala nad stotisícovými davy. Václavák a poté i Letná v listopadu 1989. Lidé omámení touhou po svobodě by tenkrát odsouhlasili cokoliv. Chtěli něco, po čem celý život toužili, co jim zdejší režim neumožňoval, co zkrátka momentálně nebylo na pultech socialistických samoobsluh. Jen nepatrné procento z nich poslouchalo pravidelně Svobodnou Evropu, jen nepatrné procento z nich tušilo, co je Charta 77, a ještě nepatrnější procento ji četlo. Ale téměř do každé rodiny se občas dostaly dovezené prospekty západních obchodních domů. Což byla bomba! Novodobá bible!

  „Hele, mámo, tohle a tohle, no to je přece nádhera a tady dvacet druhů másel a toho masa, já se z toho po…u.“

  Venkov, jinak zcela apolitický, plně zaměstnaný aktivitou, jak účelně zpracovat z družstva odnesené přebytečné produkty, se zase až tak neangažoval. Pravidelná pracovní doba a dvakrát ročně zadarmo do Národního. Kde jinde to najdete? Ale i zde hlodal červíček pochybností. Třeba takoví Moraváci, co z verandy koukali až do Rakous, si nad těmi prospekty říkali, že nemusí mít zrovna takovou obývákovou stěnu jako všichni ostatní, protože v té Vídni…

  A tak to prasklo!

  Někdo říká, že Stb a generál Lorenc, někdo že přímo z Kremlu a pan Dolejší tenkrát napsal, že jde o dlouho plánované spiknutí vlivných židovských rodin.

  Ne, byly to prospekty!

  Ty zasrané papíry, co nám nyní věčně  cpou do poštovních schránek, ty slaboduché reklamy, které se v pravidelných intervalech linou z našich digitálních televizí. Ten klystýrový průplach mozků, který vás přesvědčí i o tom, že  dostat chřipku je štěstí.

  Ale když se konečně to, po čem celé generace tak toužily, dostalo až k nám domů, názor většiny se zákonitě změnil. Ne každý rok si přece budu kupovat novou audinu, nemohu trávit každou volnou chvíli na dovolené v Karibiku, a ne každý den cestou ze zaměstnání si zakoupím kosmetický přípravek, zrovna vhodný pro momentální počasí.

   Jsme nespokojení, jsme zklamaní.

   Aniž jsme četli Chartu 77.

   Ten převrat v listopadu 89 byl možná plánován reformní klikou KSČ, ale vstoupili do toho neplánovaně  studenti a také Charta. A tato dvě uskupení vložila do prvopočátku i jakési morální hodnoty.

   Že posléze byly přebity teoriemi o neviditelné ruce trhu, je věc další. Ona opravdu většina národa tehdy hlasovala pro prospekty obchodních řetězců. Jenže k čemu jsou nám dnes ty reklamy v poštovních schránkách? Ani jako toaleťák nejdou použít.

   Ale poselství Charty přežívá. Pouze ho nikdo nechce oživit.

   Je to škoda, v dnešní době by nám to velmi pomohlo.

   Když nic jiného, bylo by alespoň možno v dálce zahlédnout alternativní cestu.