Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novoroční předsevzetí

30. 12. 2012

 

 Nevím, čím jsme si my, lidé, vůbec zasloužili inteligenci. Jsou tu přeci ještě delfíni a automatické pračky. A přeci jsme byli vyvoleni my, jako jediný exemplář pozemské fauny. Asi to bude tím, že nás tam nahoře má někdo rád. Možná, že jeho rozhodnutí bylo zbrklé, unáhlené  a nedomyšlené, ale co dělat, stalo se.
   A tak tu na tomhle podivném světě všelijako dumáme, hloubáme, mudrujeme a vůbec spekulujeme, abychom nakonec zjistili, že nám to častokráte prd pomůže. A právě tehdy se uchylujeme k toužebným představám a neuskutečněným snům.
   Ano, výsadou inteligence je i snít. Sníme, fantazírujeme a v duchu si představujeme, jaké by to bylo, kdyby, a kdybychom my tenkrát… Sníme s očima otevřenýma o životě, jenž nám tak nějak nepřetržitě a hlavně už dlouho protéká mezi prsty. A stále věříme tomu, že jednou, jednou…
   A pak nám při novoročním bilancování, při novoročním přípitku vyhrknou slzy do očí a my se s podporou mírné hladinky alkoholu v krvi zapřeme, zašponujeme a se zaťatými pěstmi se odhodláme někdy i k veřejnému prohlášení, že tenhle rok, tenhle rok, však uvidíte, panáčkové…
   A začneme si hned dělat seznam všech našich přetrvávajících hříchů, které okamžitě odstraníme:
1) Přestaneme kouřit.
2) A pít.
3) Začneme také trochu cvičit a sportovat.
4) Budeme se více věnovat rodině.
5) A v práci to také konečně rozjedeme. Hned na příští poradě vystoupíme se svými iniciativními návrhy, a to i za cenu šéfova protivenství.
6) A vůbec si tím pádem celý ten náš život znovu přeorganizujeme, aby dávno ztracené sny se staly konečně skutečností.
   Ano, dupneme si, takhle to bude! Na stvrzení platnosti zapijeme něčím tvrdším, vychutnáme poslední cigaretu a s očima pošetile upřenýma do světlé budoucnosti se odpotácíme ke svému loži, kde se přikryjeme nejen peřinou, ale i růžovými představami.
   Ráno.
   Ráno bývá trpké a bohužel materialisticky konkrétní. Jedno pivo na spravení chuti, k tomu, proč by ne, ještě jedno dvě cigárka. Dopolední procházku s rodinou odmítneme, protože se nám dneska zrovna moc hýbat nechce, a také musíme zavolat šéfovi, popřát mu všeho nejlepšího a ujistit ho naší loajalitou, jež vlastně vyjadřuje naprostou podporu s jím propagovanou koncepcí.
   A uplyne den další a další.
   Potvora život nám zase proklouzává jako jedovaté hádě mezi prsty, sype se jako jemný písek přesýpacích hodin, kde nám čas odměřuje každá další cigareta, každé další štamprdle, každý zbytečně prožitý den.
   Ale my víme, že je to jenom dočasně. Že přijde den, kdy znovu se vším zúčtujeme.
   Neboť další Nový rok se bude mílovými kroky blížit, aby nám dal novou, a to už kolikátou šanci.
   Ten nahoře se na to kouká a je rád, že si vybral nás, lidi.
   Přesto však bude raději meditovat ve společnosti automatické pračky…