Jdi na obsah Jdi na menu
 


Praha v ilegalitě

1. 9. 2012

 

   To podmračené ráno 1. září 2012 si bude každý Pražan nadosmrti pamatovat. Toho dne naše matička stověžatá vstoupila do téměř dokonalé ilegality. Naposledy takto mátla sovětské okupanty v srpnu 68. Tehdy jsme však zaměňovali pro zmatení bratrských armád  pouze názvy ulic a čtvrtí.  Ale dnes…
   Dnes jsme vkročili do vyššího, daleko vyššího levelu. Ty čtvrti a ulice jsme od sebe téměř neprodyšně izolovali. Geniální štáb pražského Dopravního podniku operativně zpracoval všechny dostupné materiály, hlášení a  svodky, pročež vyhlásil revoluční změnu dopravních linek MHD.
   A opravdu, ač sobota, den nepracovní, již byly vidět shluky zvědavců, jež nejprve nedůvěřivě okukovaly nové jízdní řády, aby vzápětí zjistily, že jimi používané linky zde stejně nejezdí a ty proklamované zase jezdí úplně jinam. A některé z těch, co mohly jezdit také aspoň jinam, jsou stejně definitivně zrušeny. Důchodci se proto již teď pro jistotu vydávali pěšmo za svými lékaři, doufajíce, že do pondělka se v pořádku  do příslušných ordinací dobelhají. Rodiče dítek školu povinných zase přemýšleli, jak svým ratolestem vysvětlit, pojedou-li v pondělí třeba tramvají číslo 14, že musí být vždy připraveni obratně soupravu opustit, přemění-li se ta nějakým, i pro mě nepochopitelným způsobem v linku číslo 24. Pokud by k okamžitému opuštění elektriky nedošlo, nikdo vám nezaručí, že nebudete zavezeni třeba i do těch proslulých Bradavic.
   Dost a dost nářků, dost a dost oplzlých slov směrem k tak skvěle pracujícímu DP. Jako by ti zodpovědní, ti v jeho čele, nevynaložili dost úsilí a námahy vypracovat tento strategicky bezchybný plán. Kdyby šlo pouze o nějakou planou inovaci, jistě by nemohli pobírat takové platy, kterými je naše město odměňuje.
   Ale já tuším, co všechno za tím je. To nebude jenom tak, aby se bez předchozích debat vyhlásila tato akce. Tady musí jít o nepopiratelné ohrožení Pražanů i jejich milovaného města. Zákeřný a zlý nepřítel někde v ústraní číhá, kuje nekalé plány a jenom čeká a čeká, až se někde naskytne malá mezerka, škvírka, chvilková nepozornost. A potom udeří. Tvrdě a nemilosrdně. Nemyslím teď pouze na arabské teroristy či všehoschopné a doma vyzbrojené úchyly. Ne, těch nebezpečí je mnohem a mnohem víc. Právě možná tohle policejní prezident Lessy podcenil. Zlo je nutno hledat pod každým kamenem, v každé ulici, v každém domě, v každém parlamentu. Ono se roztahuje pomalu, nenápadně a než se nadějete, drží vás pod krkem. Je jako jistota desetinásobku. A pak už je pozdě.
   A toto páni z DP pochopili jako první. Praha se pro tyto mozkomory stane naprosto nepřehledná, nepřístupná a nepochopitelná. A oni se chytí do vlastních sítí. Zabloudí v bludišti dopravních linek, ztratí se na trase číslo 14.
   Ano, Praha vstoupila do ilegality.
   Za to bychom jim měli my, Pražané, pouze tleskat. Přímo je utleskat.
   Třeba i formou dlaň – tvář.