Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prezident! Koho tedy volit?

11. 11. 2012

 

 Sejde se Čech, Žid, Rakušan, Japonec, Avatar a parta komunistů… Vy všichni víte, že to již není vtip, nýbrž výčet hlavních uchazečů o post prezidenta České republiky.
   Koho z nich však volit?
   Poslední dvě volby hlavy našeho státu byly typickým obrazem maločeského politikaření, mezistranických soubojů a nechutného vyřizování osobních sporů. Všichni jsme mohli vidět onu trapnou frašku, z níž tedy nakonec vzešel reprezentant našeho národa. Byl to všechno politický handl, nečistý a nesportovní souboj, a kdybych si byl jistý, napíši i korupční záležitost.
   Proto jsme si všichni chtěli zvolit svého prezidenta sami. Politikům se to sice moc nezajídalo, leč bylo to populární, voličstvo přitahující, a tudíž i preference zvedající.
   A tak se i stalo.
   Jenže, co teď s tím?
   Proberme si to od začátku. Miloš Zeman. Ano, byla by s ním legrace, možná. Ale během prvních dvou let by nám určitě několik států vyhlásilo válku. Však toho bychom se nemuseli bát, protože mocný Lukoil, prodloužená ruka ruského bratra, by nás stoprocentně ochránila. Asi jako v srpnu 1968.
   Jan Fišer . Nemastný a neslaný úředník, který považuje svůj vstup do KSČ za úplně běžnou věc. Proto bych si dovolil jen takovou malou historickou rekapitulaci: Před II. světovou válkou vstupovali do KSČ idealisté, levicově zaměření umělci a dělníci, kteří věřili v lepší, spravedlivější svět. Po válce nabrali naši bolševici hlavně okamžitě překabátěné německé konfidenty a pod vlivem osvobození i poblouzněný dav občanstva. Po únoru 1948 vstupovali hlavně ti, kteří si chtěli udržet dosavadní teplá místa, či se na ně naopak hodlali vydrápat. No a po roce 1968 skládají komunistický slib už opravdu jenom ti pragmaticky uvažující bezpáteřní kariéristé. Pro ně by nebyl v zájmu jejich požitků žádný problém vstoupit do jakékoliv strany. Samozřejmě vládnoucí strany. Proto poměrně velké procento oněch „normalizačních“ našlo celkem logicky společnou řeč s pravicovou ODS.
 Karel  Schvanzerberg. Ironií osudu (českého osudu)  je, že jednoho z našich největších vlastenců považuje český národ za Rakušana. Ano, Karl za to opravdu nemůže, že převážnou většinu svého života nemohl pobývat na svých panstvích, ale v nuceném exilu ve Vídni. Proto ta nepropracovaná čeština. Proto ten občas nejistý pravopis. I přesto však jeho srdce bije na straně naší. Na české. Nikdo se snad (mimo Pavla Tigrida) nevěnoval tam, venku, české otázce více než on. Však vykládejte to prostému českému voliči, odchovanému na pohádkách o Trautenberkovi.. Takže ani zde asi přímá cesta nikam nevede.
 Tomio Okamura. Nevím, co o něm napsat. Prezident má být obrazem svého národa. On jím samozřejmě není, a to ani vizuálně, natož pak po charakterové linii. Jeho jednoduchý, populistický humor je něco mezi Sládkem a Izerem. Doporučuji nebrat!
 Vladimír  Franz. Má pravděpodobně moje největší sympatie. Je vzdělaný, bezúhonný, jeho názory patří do tohoto století, však jeho portrét bohužel ne. Byť se snažím, nedovedu si představit jeho oficiální obraz visící ve všech třídách našich základních škol. I když bylo by zajímavé sledovat reakce evropských lídrů při společných euroakcích.
 Vladimír Dlouhý. Určitě schopný člověk, však také normalizační komunista, a navíc jeden z otců české privatizace, kterou na prestižních západních ekonomických školách prezentují jako přírodní katastrofu. Já se jim tedy vůbec, ale vůbec nedivím.
   A koho to tu ještě máme? O paní Janě Bobošíkové či Přemyslu Sobotkovi se rozepisovat nebudu. Normalizační svazačka a představitel strany, která si pomalu a jistě svou necitlivou politikou kope vlastní hrob. Komentáře k tomu snad netřeba. Za zmínku snad stojí ještě Táňa Fischerová, které bych snad i fandil, ale nevěřím, že by při své bezelstné povaze mohla v tom našem českém, falší a lží zabahněném rybníku uspět.
   Takže, koho volit?
   Každý národ má takového prezidenta, jakého si zaslouží.
   Co si zasloužíme my?
   Co si zasloužíme za těch posledních dvacet let, co jsme díky naší lhostejnosti tady nechali rozbujet onu chobotnici korupčního státu, kdy chapadlo zločinu se navzájem mne s chapadlem politické garnitury?
   Tak, a teď volte !!!