Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč mayský kalendář nelhal?

7. 9. 2015

 

   Proč mayský kalendář nelhal?

   Pamatujete se ještě na prosinec roku 2012? Tehdy jsme byli zaplaveni všemožnými věštbami, fámami a spekulacemi o případném konci světa. Mimo níže popsaného mayského kalendáře se poukazovalo i na zlověstné mýty starověkého Egypta, indických Véd, či předpovědi indiánů kmene Hopi. Se svou troškou přispěl i starý dobrý Nostradamus. Vše se zdálo býti definitivně upečeno!

   Onen strašlivý konec světa měl nastat přepólováním magnetického pole Země či střetem s tajemnou planetkou Nibiru nebo mimořádným postavením planet ve Vesmíru. Vše se odvozovalo od mayského kalendáře, který měl 21. prosince po 13 několikasetletých cyklech, tzv. baktunech, najednou končit. Jelikož kalendář již dále nepokračoval, považoval se tento fakt za jednoznačný důkaz o konci všeho člověčenství.

   Byť člověk nevěřící a vůči těmto předpovědím skeptický, zakoupil jsem si lahvinku  silnější kořalky, abych do toho případného nebytí vešel náležitě rozveselen.

   Nejen já, ale i vy ostatní jste se 22. prosince probudili zrovna tak jako jindy (já s maličkou kocovinou – ostatně jako jindy), protože konec světa se nekonal.

   Leč hlavy učené, řádně diplomované, tedy i přemýšlivé se jen tak svých prognóz vzdát nechtěly, a proto celou věštbu upravily tak, že nikoli okamžitý konec světa, nýbrž počátek nového baktunu, nové doby a zcela nové epochy nás teprve čeká. Ten přechod nebude náhlý, ale postupný, dalo by se říci že plíživý.

   Dnes, tedy téměř po třech letech, se tedy zamýšlím, co že se to tedy mezi nás snaží vetřít, co se to k nám potichoučku plíží, co chce změnit naše osudy i chod celého světa. Našel jsem si za tímto účelem na internetu nejdůležitější události roku 2013 a zjistil toto:

   1. ledna námi všemi milovaný Václav Klaus prásknul za sebou dveřmi tak originálním způsobem, že všichni tuneláři z divokých let devadesátých začali radostí tancovat kozáčka. Ano, řeč je o oné nečekané a zbytečné amnestii.

   Ještě v témže měsíci zvítězil v druhém kole prezidentských voleb Klausův parťák z Prognosťáku  Miloš Zeman. Prezident to veskrze lidový, chlap jako my. Jeho vlastenecký postoj a oddanost starým pověstem českým se naplno projevila už ve chvíli, kdy ač napaden silnou virózou, snad ruskou chřipkou, šel se přesto poklonit (téměř až k zemi) našim posvátným korunovačním klenotům.

   Tyto obě události sice změnily v našem malém státečku mnohé, ale globálně to asi na konec světa nevypadá. Zvlášť když jsme díky těmto okolnostem spadli na světovém kolbišti z první ligy až někam na konec tabulky okresního přeboru. Nic na tom nemění ani skutečnost, že záhy díky hujerovské aktivitě jednoho státního zástupce padla zbytečně a za podivných okolností i Nečasova vláda.

   Ne, naše země osud lidstva v současné době určitě nezmění.

   A svět roku 2013? V únoru spadl poblíž Čeljabinska velký meteorit, což zřejmě Vladimír Vladimírovič  považoval za  neklamné znamení z hvězd, aby už konečně začal vypisovat bumážky několika tisícům vojáků, kde jim udělí mimořádnou dovolenou, aby oni později si mohli tak trochu zarelaxovat nejen na plážích krymských, ale i na východní Ukrajině.

   Dále: teroristický útok na Bostonském maratonu.

   Novým papežem se stává argentinský kardinál Horte Mario Bergolio neboli František.

   Čína vypustila kosmickou loď se třemi lidmi na palubě a v Egyptě provedla armáda státní převrat.

   Zatím nic mimořádného, normální lidské pinožení, podrážení si nohou, případně mlácení se po hlavě. Nic nového. Žádná nová epocha z toho nekouká. I když…

   Malá a zasutá zprávička o tom, že na italský ostrov Lampedusa  připlula po moři další várka válečných uprchlíků. Hledám dál, takzvaně surfuji a ejhle -  Mám před sebou zprávu ČTK, která mě dle údajů OSN seznamuje s těmito fakty:   Od začátku syrského povstání v březnu 2011 opustilo své domovy  asi sedm milionů lidí, což je třetina populace. Z toho dva miliony uprchly přes hranice. 760 000   do Libanonu, 540 000 do Jordánska, půl milionu do Turecka a v té době ještě 190 000 do Iráku. Již tenkrát požádalo o azyl 13 000 Syřanů v Evropě. A to se pořád bavíme jenom o Syřanech. Kde jsou Afgánci, Iráčané a ostatní národy Afriky, kteří po celých kmenech táhnou na vytipovaná místa, kde si je za slušný peníz rozebírají různé pašerácké gangy.

   Jistě chápete, že toto jsou údaje ze 14. října 2013. A samozřejmě také dobře víte, jak od té doby ta lidská lavina nabobtnala, jak se převalila přes ploty původních uprchlických táborů v Asii a jak, podobna tankové brigádě, uhání  do země zaslíbené.

   Germany, Germany!

   Možná že jediné anglické slovo, které tito lidé znají. Přesto věří, že jim dopomůže ke slušnému bydlení i dalšímu zaopatření.

   Teď už asi nikdo neví, kolik takto obelhaných duší se dalo do pohybu a kolik se jich ještě do pohybu dá. Proč si to nepřiznat, jde o další stěhování národů, o další změnu mapy světa.

   O novou epochu?

   A bude hůř!

   Teď lidé utíkají před válkou či dychtí po lepším životě, ale v budoucnu budou léta ještě horčejší a žhavější. A tam dole, tam už bude peklo. A navíc dojde voda. A až se ten poslední zbytek dá na pochod k nám, na sever, nebude už úniku. A i kdybychom byli ještě vstřícnější než dnešní Němci, naše malá Evropa není nafukovací a tudíž nemůže přijmout půl Afriky a Malou Asii celou.

   Mocní Babyloňané, slavní Římané, Peršané či vládci obrovské říše Osmanské, dokonce ani skalní bolševici Sovětského svazu ve své době nevěřili, že jejich mocná impéria jednou padnou, stanou se legendami, maturitními otázkami.

   Žádná z těchto říší neskončila den ze dne, nýbrž celkový úpadek byl již léta dopředu ohlašován ztrátou morálky a postupným rozpadem všech hodnot. Co tedy čeká naší epochu? Epochu bílého muže? Epochu nejen vědecko- technického rozmachu, ale i dvou krutých válek a několika krvavých revolucí? Epochu velkých uměleckých děl, však i nevkusné pornografie? Epochu slavných myslitelů a zákeřných, po moci toužících politických vůdců?

   Co naše morálka? Slyšíte ten praskot? To se rozpadá celá konstrukce křesťanského světa. Naše zásady, mravy a zvyky již zdaleka nejsou tak pevné. Slova o pravdě a lásce budí opovržlivý posměch a kdo nekrade, zase okrádá rodinu. Čestné slovo neplatí a upřímné přátelství je na obtíž.

   Naprosto děravá hráz proti valící se povodni z jihu. První bude zaplaveno Německo a odtud se nová krev rozlije všude. A až jí bude dostatek, začne s úplnou samozřejmostí nejen provozovat, ale i uzákoňovat svůj způsob života. Svou morálku, své zásady, svá pravidla a svou kulturu.

   A my se buď přizpůsobíme, nebo vyhyneme.

   Jako mamuti, jako neandertálci.

   Možná že se ještě pokusí zasáhnout Vladimír Vladimírovič, což by byla opravdu od něj taková pěkná tečka za tím naším funusem.

   Ale to už bude nový svět. Nová epocha. Tak jak předpovídali Mayové, nový baktun.          14. baktun.  A to prosím ti hoši neměli žádný Prognosťák. A asi žádného Václava ani Miloše.

   Proto jim to vyšlo.

   Nám moc ne!

   Otázkou tedy zůstává, jestli do nás raději neměla bacit nějaká ta planetka.