Jdi na obsah Jdi na menu
 


S Milošem až ke hvězdám!

14. 7. 2013

 

   A už je to tady! Kosmický chronometr odtikal další dvacetiletí, což pro tuto planetku* zvanou Česko znamená opět radikální změnu. Jedna generace umře, druhá zblbne a třetí už si raději nic nepamatuje. A to je naprosto nejúrodnější půda pro politické experimenty na zbylém, a možná ještě trochu chápajícím zůstatku národa.
   Samozřejmě že zde už nežijí nějací neandrtálci, kteří pouze opásáni kožešinami z ulovených litých šelem, optimisticky vzhlíželi vstříc svému vyhynutí. Ne, ne, ne! Naše současná populace má cíle daleko vznešenější a důstojnější: Jak nejlépe a nejvýhodněji nakoupit v Lidlu či v jiných chrámech novodobých božstev. Jak nejchutněji ugrilovat na svých chatách všechny ty umělohmotné pochutiny. Jak si svobodně jako chlapi zanadávat v hospodě na věčně nenažrané politiky, na Rómy, na ty přiblblý úředníky z Bruselu, na práci, na nepráci a vůbec…
   Ale, chlapi! Proč nadáváte? Cožpak nečtete noviny, nesledujete televizi či rozhlas. Takhle vám nová doba zase proklouzne mezi prsty. Vždyť jsou toho přece plná všechna média. A to nejen u nás, ale i ve světě.  My totiž máme Miloše I., z naší milosti prezidenta.  A ten Miloš to vzal pěkně od podlahy. Mí zlatí lidičkové, nadáváte na vládu? Nebude vláda! Že vám leze na nervy ten věčně rozhádaný parlament? Nebude parlament! A že se za komunistů kradlo míň než v demokracii? Asi budeme i tu demokracii muset zrušit!
   A potom ten vybylý národ, co ještě nevymřel, zblbnul a nic si nepamatuje, začne řičet: Hurá!!! a nejraději by Miloše I. posadil do císařského křesla. Do křesla diktátora, člověka, který všechno ví, všemu rozumí a vše dokáže vyřešit daleko rychleji než nějaký stojedničkový parlament. Proto si také v době ohrožení legendární Římané zvolili císaře. Césara. A proto se už on, ani jeho následovníci této pocty nevzdali. A možná i proto dopadl Řím tak, jak dopadl.
   My ještě nemáme césara, my zatím vzýváme jen Miloše I. Toho hodného a bodrého člověka, co jí tlačenku a utopence, a také dost chlastá. Jako většina z nás. A má také dost kamarádů. Vlivných kamarádů. Vždyť i u nás rostou břízy. Jako tam. Jako v Karlových Varech. Zatím jenom v Karlových Varech.
   Zatím.
   Když svého času prezident Beneš podepisoval první smlouvu se Sovětským svazem, naivně doufal, že pro naši planetku* nezajišťuje jen mír, ale i prosperitu. Až bude Miloš I. někdy v blízké budoucnosti podepisovat podobnou smlouvu, měli bychom se poohlédnout po nějakém mladém, geniálním vědci, který by tu planetku* Česko dokázal pro jistotu zase vystřelit někam pryč. Daleko, až mezi vzdálené galaxie. A když by se tu zrovna žádná taková vědecká kapacita nenacházela, ještě máme šanci, že ji nahradí Rusy dostavěný Temelín. Pak bychom se opravdu s tím naším Milošem dostali až ke hvězdám!
 
* planetka Česko
    Já vím, že zase nosím dříví do lesa, ale opakování je matka moudrosti, takže: Je již téměř dokázáno, že v dobách astronomicky vzdálených, někdy mezi prahorami a prvohorami, tedy v časech, kdy se v mělkých vodách celosvětového moře mrskaly pouze shluky podivných bílkovin, první prvoci a samozřejmě larvy komárů (ty byly v Čechách asi vždycky), srazila se Země s malou planetkou. Podle zdejších nalezišť asi uranovou. Ta zajela do tehdejších hornin jako nůž do másla a vzduté hranice vzniklého kráteru dodnes tvoří naše pohoří. Kolem dokola, od Orlických hor až po Jeseníky. Z toho tedy vyplývá, že my Češi, Moravané, Slezané, samozřejmě že i všechny národnostní menšiny, žijeme na půdě jiného vesmírného tělesa. Jsme tedy takovými tajnými ufony, ukrytými zde před zraky celého lidstva. Možná i proto dost často tak nesmyslně blbnem. Ale to ještě nikdo zatím odborně nezpracoval, takže nebudu šířit poplašnou zprávu.