Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vliv televizní reklamy na debilitu národa

17. 2. 2013

 

 Lidská společenství jsou v podstatě pokojné skupiny osobností, většinou zvídavých, toužících po dobrodružství, seberealizaci, moci a až v první řadě po penězích. Proto se občas tato společenství mezi sebou škádlila, škorpila, mydlila a vůbec etnicky vyvražďovala. Aby svá pracovní bojiště ovládala co nejefektivněji, došla k názoru, že je třeba protivníka nejprve náležitě vyslechnout. Pomocí všech dostupných prostředků z něj vymlátit jeho diskusní argumenty, kteréžto budou samozřejmě záhy použity proti němu.
   V některých muzeích můžeme na vlastní oči vidět ony domlouvací prostředky inkvizice a naší civilizace vůbec, jež vás svou agitační úderností přesvědčily o všem. Od placatosti Země až po víru ve vládu jedné strany.
   Jak šel pokrok dál, měnila se revolučním tempem i mučící veteš středověku. Od ubohých palečnic k elektrickým šokům, drogám pravdy a ještě nedávno specialitě pouze scifi románů – mozkovým elektrodám, určeným k vymývání paměti.
   Naše civilizovaná euro-atlantická společnost téměř 70 let své spory již válkou neřeší, a proto si nepřevychovatelní agresoři museli najít bojiště jiná.
   Bitevní pole byznysu, volného trhu, kšeftu.
   Svět se opět nemilosrdně rozdělil na prodávající na straně jedné, a na nás, kupující blbce na straně opačné. Však cesta k tomu, abychom se těmi nepřemýšlivými blbci stali, není jednoduchá. Je stoprocentně promakaná, psychologicky zpracovaná, nobelovými cenami omedajlovaná a v náročných školeních něco jako tajná Kabala vyučovaná.
   Stručně řečeno: výrobci všech těch sraček, co jíme, jimiž se myjeme a které si denně musíme, zkrátka musíme koupit, začaly znovu používat osvědčené pomůcky ze slavných dob inkvizice. Ne, oni nás nemučí, byť za jejich výrobky by se kolikrát nemusela stydět ani familie Borgiů. Oni nás netýrají , ani jinak netrápí, oni nám pouze vymývají mozek.
   Totálně a absolutně.
   Využívají k tomu samozřejmě médium nejrozšířenější. Televizi. Je věcí více než známou, že mladší generace již téměř nečte. Není absolutně ovlivněna pozitivním kulturním dědictvím lidstva. Nemá svých kladných hrdinů a není formována aspoň trochu ušlechtilými ideály. Naopak je bezohledně vhozena do nemilosrdného toku bezpočtu televizních kanálů, kde se to mezi doblba opakujícími se reklamami jenom hemží krvavými akcemi, krádežemi a vraždami. A když už se programový ředitel opije a omylem zařadí nějaký hodnotnější film, dozvídáme se každou čtvrt hodiny jak na prostatu, jaký šampón, jaké auto, jaké vložky a vůbec jak být šťastný. To když vidíte, musíte sami uznat, že asi mezi ty vyvolené a krásné superlidi nepatříte. Děj filmu vám naprosto uniká a nějaký ten vzor pro život se scvrkne pouze do toho tampónu, s kterým ty dívky tak vesele skotačí.
   Staří si dají raději panáka a mladí si jdou šluknout.
   Mozek mají však z toho vypatlaný všichni.
   A pak jdeme k volbám a volíme tak, jak volíme. A bude to ještě horší.
   Ale hlavně že víme, co je dobré na prostatu. A na erekci.