Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vychovávají z nás masmédia kriply?

18. 7. 2012

 

Znáš nějakýho Holýho?“ volá na mne v úterý manželka od televizních zpráv.
   „Jo,“ pohotově odvětím. „jednoho mladýho a jednoho starýho herce a byl taky jeden ilustrátor. A také,“ rádobyvtipně zažertuji, „Prokopa Holého.“
   „Ne, tohle byl nějakej vědec. Slavnej vědec. A umřel.“
   Že bychom měli nějaké slavné vědce? My, národ Jágra, Čecha a Golema? Nečetl jsem, neviděl jsem, neslyšel jsem. Jaké má která modelka silikony či kdo s kým a kde a jak, nebo hele, vole, ty debile oduševnělé telefonické rozhovory našich politiků, a to vše proložené snad nikdy nekončícími reklamami na všechny možné píčoviny. To jo. To se z našich masmédií line téměř nepřetržitě. Ale nějaký vědec? Ledaže by smažil nějaké drogy pro Tour de France…
   Až ve středu jsem se dočetl v solidním denním tisku, že šlo o světoznámého chemika Antonína Holého. Objevitele zatím nejúčinnějších léků proti viru HIV, viru pravých neštovic, pásovému oparu či chronické hepatitidě. Ten člověk byl génius. Jeho antivirotika léčí desítky, možná stamiliony lidí na celém světě.
   Tenhle pán by jinde musel být bohatší než všichni naši bývalí kapitáni průmyslu dohromady.
   A my ho neznáme.
   Netoužím po tom, aby se redaktoři publicistických pořadů vrátili ke komunistickému zpravodajství. Aby překvapenému národu prozrazovali taková tajemství, jako že se v hutích taví železo, v dolech rube uhlí a zemědělci obyčejně v létě sklízejí obilí. Nic proti výše jmenovaným profesím, každý člověčí um je k nezaplacení, zvláště když už se snad konečně přichází na to, že pouze bankovní úředníci tento národ nespasí. Spíše naopak. Ne, opravdu netoužím po návratu pracovních televizních zpráv. Byl to extrém. Ale na druhé straně je snad i úchylkou sledovat zpravodajství nejmenovaných soukromých stanic, kdy se v jejich průběhu choulíte v křesle více a více a ještě více, až byste nejraději zalezli někam hodně daleko pod gauč.
   První vražda, druhá vražda, třetí (tentokrát otcovražda), dvě pikantní znásilnění, hořící kamiony na dálnici, půl národa v ohrožení, že jim budou vybrána bankovní konta a na závěr arogantní kecy vyžranejch politiků.
   Tohle všechno že je naše země?
   Ne, není. Ještě pár střípků ze života celebrit, aby se obyčejný občan doopravdy nasral. Pavlačové drby, a co na tom rautu kdo sežral a vychlastal.
   Ani to není všechno.
   Také trochu sportu. Něco o maňáskovém divadle zvaném Gambrinus liga, kde si pochybní majitelé klubů tunelují nerušeně staleté tradice. A diváci se pak dívají na pečlivě nastudovanou stínohru.
   Mám pak být hrdý na tuto zem?
   Díky masmédia! Vychováváte z nás kriply. Flegmatické cyniky a neurotické choleriky. Ale i tak zde stále žijí, pracují a věří miliony lidí, kteří si svůj život sice představovali úplně jinak, ale přesto dělají všechno pro to, aby svého ideálu dosáhli.
   A hodně by jim pomohly skutečné vzory.
   Ať už ve sportu, umění, politice či třeba vědě.
   A ne se o nich dovědět, až když zemřou.
   Jako o dr. Antonínu Holém.
   Čest jeho památce!