Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gravitace aneb Co měsíc červen dal i vzal

29. 6. 2016

 

Gravitace aneb Co měsíc dal i vzal

  Asi tak před pěti lety jsem si v jednom fejetonu posteskl, jaká to nudná doba oproti létům devadesátým, kdy dobrodružství číhalo na každém rohu a lidé s divokým poblouzněním ze znovunabyté svobody  prožívali doslova romány. Někdy i hororového žánru.

   Avšak minulé týdny jako by se snažily dočasnou  nudu zahnat, všechno dohonit a stlačit ubíhající čas do  tikajícího rytmu gravitačně zhroucené hvězdy.

  *) Naše vládní krize. Uhodila jako blesk z čistého nebe. A přitom se celkem nic nestalo. Běžný pracovní problém, jenž je dennodenně nastolován na výrobních poradách našich prosperujících i potápějících se podniků. Ne, nebudu psát o likvidaci OKD, kdy přijde o práci tisícovka zaměstnanců . Neboť tak už nesčíslněkrát bylo a pravděpodobně i nesčíslněkrát bude. Ne, teď se mluví pouze o jednom, jediném muži, navíc muži pod vojenskou přísahou, který neunesl to, že ho jeho nejvyšší nadřízený zařadil do jiné organizační škatulky.

    Plukovník Robert Šlachta.

    Bývalý šéf  Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.

   Muž, který se tak rád předvádí před médii a při tom výsledky jeho práce nejsou zase až tak oslňující. Když nastoupil v roce 2009 do funkce, zcela vyhořel v případu Natálka, kdy měl dlouho dopředu informace o chystaném žhářském útoku na romskou komunitu na Vítkově. Neučinil zcela nic, pachatelé opravdu zaútočili a situaci zachraňovala krajská kriminálka v Ostravě. Přesto se i bez pozvání zúčastnil následující tiskové konference, čímž si chtěl i on přivlastnit aspoň nějaké zásluhy.

   Plukovník Robert Šlachta.

   Jeho muži umějí perfektně řvát, rozrážet dveře a zneškodňovat bezbranné ženy. Hlavně aby u toho byly kamery a celá republika viděla Janu Nagyovou spoutanou po vzoru  nebezpečných zločinců na tzv. medvěda. Tím pan plukovník de facto položil vládu, neboli zařídil malý palácový převrat.

   Nechci se zastávat Jany Nagyové, dnes Nečasové, styl její práce na Úřadě vlády je mi od srdce protivný a nesympatický, ale… Byl to jen malý drobek ve srovnání s činností ostatních šíbrů,  politických kmotrů. Proto také byla paní Nečasová uznána  Obvodním soudem pro Prahu 1 nevinnou.

   Ale mezitím vláda padla a komu to vlastně pomohlo?  Babiš se dostal do parlamentu a Zeman si po neúspěchu své strany v parlamentních volbách aspoň jmenoval proti všem politickým pravidlům slušnosti na dobu dočasnou vládu svou. Vládu svých přátel. Bohužel mu nevyšel tah s odstraněním toho nenáviděného Sobotky, ale což, nemusí pršet…

   A Šlachta pátrá dál. Šmírování, odposlechy, a to i mezi policejními špičkami, z nichž některé musely i odejít. A aby se ukázalo, za koho že to kope, na jaře se mu podařilo rozprášit tým, který vyšetřoval  kauzu Čapí hnízdo. Šlachta byl zkrátka neřízená střela, která se navíc nechtěla podřizovat jakékoliv autoritě. Nelze se proto divit, že se tohoto člověka chtěl ministr vnitra  Milan Chovanec za každou cenu zbavit. Jestli byla reorganizace policie záminka či opravdu potřebná věc, to asi normální člověk nepozná.  Politici jsou však asi nenormální, neboť každý z nich věděl, o co tu vlastně jde. Babiš žádal okamžité zrušení reorganizace, Šlachta že by prý pak laskavě zůstal ve funkci,  jinak odchod z vlády. Chovanec i přes to sloučení útvarů podepsal a Sobotka, který byl zrovna v Číně, se jenom po asijsku zubil, a vyřiďte si to doma sami. Aby Babiš zachránil svého člověka obrátil se ještě na prezidenta, jenž ho odbyl asi nějakým bonmotem o tom, že žádné předčasné volby nepřipustí.

   Bodejž by jo. Zeman potřebuje termín řádných parlamentních voleb, aby mohl zase jmenovat sestavením vlády nějakou osobu sobě blízkou, která bude protahovat a protahovat celou tu proceduru pokud možno až do  voleb prezidentských a čas tím vzniklý plně věnovat sbíráním preferencí pro současného Miloše Nejchytřejšího I.    

   *) Možná tuto taktiku vymyslel sám Martin  Lukoil Nejedlý.

   Zajisté znáte pohádku o chytré horákyni. Nahá a oblečená, pěšky a na voze atd. Tak to je náš pan soudruh Nejedlý.

   Zástupce státní ruské firmy Lukoil a naprosto soukromá osoba, která není, slyšíte, není žádným oficiálním  prezidentovým poradcem. Přesto má na Hradě tři velmi lukrativní pracovny. Samozřejmě nebere žádný plat, ale létá s prezidentem na všechny státnické návštěvy zemí s částečným či úplným totalitním režimem. Jelikož opravdu, ale opravdu není zaměstnancem Hradu, nepotřebuje ani žádnou bezpečnostní prověrku (což je v současné době u Zemana běžné), a tudíž neznáme ani jeho životopis. Neznáme jeho vzdělání, ani místo a styl jeho dřívějšího působení. Západní tajné služby ho považují za největší riziko z hlediska šíření ruského vlivu na území ČR.

   „Nu štó“ řekl by Zeman. Vždyť když jsi jedl chleba  Lukoilu, musíš i jeho píseň zpívat!

   A tenhle pan Nejedlý slavil narozeniny. Padesátiny.  Mohl si pro své přátele objednat jakoukoliv vinárnu či restauraci. V Praze jich je opravdu dost. Mohl si dokonce zadat celou Lucernu, celé Výstaviště či požádat o azyl na ruském velvyslanectví. Tam to přece i Miloš dobře zná. Ale on ne. Po vzoru  zámeckých pánů vystrnadil obyčejný turistický plebs na ulici a zadal si celý Letohrádek královny Anny. A proč ne, vždyť je zde pouze obyčejným neplaceným poradcem. A aby snad ten plebs nezáviděl (a hlavně nerušil) nechal pobít všechny okolní ploty dřevotřískovými deskami. Není to sice originální nápad, protože už  bolševičtí pohlaváři zde měli připevněné tabule vlnitého plechu.

   Kaviár, šampanské i stoličnaja nakoupeny (doufám, že ne z fondů) a kamarádi mohou přijít. A že jich bylo. Prošli napříč celým politickým spektrem a  navzdory rozdílným ideovým názorům si velmi dobře rozuměli. Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli. Expremiéři Mirek Topolánek i Jan Fisher, Pavel Bém, král hazardu Ivo Valenta, šéf ČEZu Daniel Beneš, ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, šéf protokolu Jindřich Forejt, sexuolog Radim Uzel či poslanec Jaroslav Foldyna. I sám imperátor Miloš přišel kluky zkontrolovat,  jestli se moc neopíjejí. Ale to oni ne. Čert ví, proč tato parta drží tak pohromadě. Jakápak zázračná gravitace je k sobě přibližuje? Jakápak mocná síla je přitahuje jako můry k rozsvícené lampě?

   Money, money, money, zpívala kdysi slavná skupina ABBA.

   A my také raději popojedeme dál.

   Do dalšího trapasu:

  *) Účast naší reprezentace na mistrovství Evropy v kopané ve Francii.

   V úplně prvních příspěvcích těchto stránek –Hop. hop, hop! a Hop, hop, hop 2- http://www.fotohaha.cz/clanky/blog/hop--hop-2.html  tvrdě kritizuji tehdejšího trenéra Bílka, že se našim borcům podařilo „pouze“ vyhrát skupinu a poté přes Polsko postoupit do čtvrtfinále. Následně až do nebe chválím plzeňského trenéra Vrbu, jak kvalitně připravil nové tváře pro reprezentaci a pomohl tak „aspoň“ k tomuto úspěchu.

   No a vida, čtyři roky se se čtyřmi roky sešly, Pavel Vrba se stal na přání široké veřejnosti opravdu reprezentačním trenérem, suverénně vyhrál kvalifikační skupinu smrti, kde jsme přehráli takové týmy jako je Nizozemsko, Island i Turecko, aby na samotném turnaji Euro 2016 předvedl takovou bídu, za kterou se nám celý svět směje. Naši manekýni, kteří snili o zahraničních angažmá,  jsou nyní neprodejní, jen pan Pelta je spokojený. Ovšem ten je pořád něco. Tuhle jsem na fotbale slyšel, že je dokonce… No, nechme toho!

   Příčiny?

  1. Trenéři ligových oddílů hráče prý  připravili naprosto nedostatečně. Hráči jsou neumětelové, neumějí zpracovat míč, udělat kličku či vyloudit přesnější přihrávku. Tak tohle je hloupost. Když jsem se já jako žáček snažil v konkursu vetřít do fotbalového oddílu Tesly Žižkov, museli jsme již tenkrát předvést běh s míčem, kličku, přihrávku i střelu na branku. Nebyl tam snad nikdo, kdo by to nezvládal, vždyť plácky tenkrát byly po Praze téměř všude. Stejně si trenéři z několika desítek nadšenců vybrali asi dva nebo tři. Mě samozřejmě ne! Z čeho však mají vybírat trenéři dnešní, když většina kluků dřepí u počítače a ti ostatní neumí ani kotrmelec. Všude ve světě zakládají fotbalové akademie. U nás sportovní školy zrušil pan „Neviditelná ruka trhu“ a takhle to potom dopadá. A když už konečně někteří rodiče svého  potomka někam do oddílu dotlačí a věnují mu většinu svého volného času, ten se jim za pár  let odmění tím, že se ožení s nějakou misskou a ještě v raném věku uteče kopat někam ven. Kopat? Většinou zahřívat lavičku a na ní svůj talent pozvolna utrácet.
  1. Nevhodné složení mužstva. Podle mne tam někteří hráči neměli již co dělat. Evropa i svět jsou již někde úplně jinde a my tudíž musíme hledat nové typy agresivních, rychlých a kombinačně vyspělých hráčů. Nevím, proč se Pavel Vrba uchýlil právě k onomu stylu -  výkop, jedna hlavička, druhá hlavička a míč má opět soupeř, když svého času Plzeň hrála tak atraktivní fotbal. Možná se nechal přemluvit od té spousty asistentů a poradců, včetně Karla Brucknera, jehož záliba v některých jménech byla veřejně známá.
  1. Nálada v mužstvu nebyla zrovna taková, jak se neustále psalo. Pavel Vrba měl v Plzni obrovské štěstí, že tam v té době působil jako kapitán Pavel Horváth. Jeho svérázný a neopakovatelný humor byl možná tím pravým  tmelícím prvkem v dobách dobrých i zlých.  Zde asi nikdo takový nebyl a spíše si myslím (upozorňuji, že jenom myslím), že určití hráči, určitého rozmazlovaného a vždy hýčkaného klubu (nemluvím o Plzni), neunesli tu skutečnost, že nebyli preferováni a opět hýčkáni, což zřejmě vyústilo v určitou řevnivost a nervozitu mezi ostatními spoluhráči. Ostatně jeden z nich to i veřejně přiznal.
  1. Třeba také hráčům, kteří se již cítí jako velké hvězdy nevyhovoval Vrbův přísný režim. Místo partičky golfu kondiční trénink a místo divokých večírků s lehčími děvami taktická příprava u videa. A třeba sám Pavel Vrba opravdu není takový king a není tím mesiášem, kterého v něm všichni viděli.
  1. A třeba opravdu ryba smrdí od hlavy:

2709552_sport-fotbal-synot-liga-jablonec-pribram-stark-spevak-pelta-hornik-rogoz.jpg

 

   *) Dalším průšvihem uplynulých dnů byl dlouho očekávaný Brexit.

Sbohem, stará dobrá Anglie, či Good bye, hrdý  Albione ! Tak a podobně se titulky novin loučily s Velkou Británií, jako by ji měla opět jakási gravitační síla přemístit do pustých plání rudého Marsu. Ne, Velká Británie zůstane stále za Lamanšským průplavem a my ve střední Evropě, téměř na doplivnutí od spokojeného Putina. I on se tak trochu hodně postaral o to, že většina voličů hlasovala pro odchod. Tzv. hybridní válka zuří všude. Všude řádí proruští trollové a spoluvytvářejí potřebné nálady. Jen si zkuste jít na naše sociální sítě a vyvolat určité adresy…

   Ale zpět k Británii.

   Je to velká, slavná a silná země, jejíž impérium  se ještě na začátku 20. století rozkládalo na obou polokoulích. Je to země, která dala světu mimo jiné moderní demokracii, trávník,  anglický humor, penicilín, televizi a fotbal. Je to hrdý národ, který jako jediný dokázal za druhé světové války vzdorovat celé Hitlerem okupované Evropě. Je to národ, který se nikdy nevzdává, miluje svou královnu a dodržuje až ortodoxně své zvyky. Vždyť ještě dnes jsou spřátelené země seskupeny v Britském společenství národů  (Commonwealth) a tudíž pořád formálně uznávají královnu hlavou svého státu. Těch států je 53 a mám-li jmenovat aspoň ty největší a nejznámější, jsou to: Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Papua- Nová Guinea, Indie, Pákistán, Srí Lanka, Malajsie, Singapur, Bangladéš, Jihoafrická republika, Ghana, Nigerie, Keňa, Mosambik, Kamerun a další.

   S těmito zeměmi vážou Británii dlouhodobé styky. Není proto divu, že většina elit těchto zemí získala vzdělání právě na anglických universitách. A teď vám bude nějaká komise EU kafrat do toho, kolik čeho ke svým přátelům máte dovézt či přivézt a jaké clo při tom uplatňovat. A těch zbytečných vyhlášek a nařízení, které život spíš stěžují,  než vylepšují. To vše byrokrati EU cpali do země, která nepotřebuje ani ústavu.

   Proto není divu, že nespokojenost a nostalgická vzpomínka na dávno zašlé Impérium začaly volat po odtržení. Nejsilnější hlas se ozýval  od strany UKIP Nigela Farageho. Tudíž  před volbami David Cameron, sám zastánce členství v EU,  oznámil pod tímto tlakem, že v případě znovuzvolení vyhlásí referendum o setrvání Británie v EU. Volby suverénně vyhrál, a také musel svému slibu dostát.

   Jak to dopadlo, už víme všichni.

   A co bude dál? Možná odtržení  Skotska a Severního Irska. Propad libry , odchod obchodních společností. Čert ví!

   Samozřejmě že jinde euroskeptici také posilují a že už i další země uvažují o odchodu z Unie. Pravdou je, že když se rozvádí obyčejné, lidské manželství, je vždycky potřeba hledat chyby na obou stranách. Nejinak je tomu i u Brexitu.  Skotsko, Severní Irsko, velká města a mladí lidé jsou z tohoto vývoje zděšeni. Oni si odchod nepřáli a už nyní jsou na pořadu dne hromadné žádosti o občanství zemí v EU zůstávajících.  Svého hlasu litují i ti, kteří se nechali zlákat sliby populistů. Hlavu si drbe i ta část mladší populace, která se plebiscitu vůbec nezúčastnila, protože nevěřila, že by se něco mohlo změnit.

   Ale jen tak pro názornost tenhle případ: představte si malé ospalé anglické městečko, kde se jako by zastavil čas v dobách královny Viktorie. Mladá matka vede jako každé ráno své děti do školy a jako každé ráno jde přes místní park. Jde samozřejmě pouze po pískem vysypávaných cestičkách, neboť na trávník se v Anglii nevstupuje. Jaké je však její překvapení, spíše zděšení, když pohlédne do korun letitých stromů. Většina z nich je ověšena lidmi velmi tmavé pleti, jako by zde přes noc uzrálo jakési podivné ovoce. Ti lidé samozřejmě nevisí na větvích, ale pokojně pochrupují ve spacích sítích, protože cesta přes průliv pašeráckou bárkou byla pro ně velmi namáhavá.

   Uprchlíci!

   Ano, to byl hlavní důvod, proč občané Británie hlasovali pro exit. Nechtěli povinně přijímat tisíce běženců, které jim vybere nějaká komise. Nějaké někde vymyšlené kvóty! Nechtěli si narušit svůj zažitý způsob života, i když jinak je Británie domovem spoustě občanů tmavé pleti.

   David Cameron po dokonání všeho čestně ze své funkce odstoupil, neboť nyní musí plnit tužby královniných  poddaných  někdo jiný. Však ta paní, která bez jakékoliv dohody s ostatními členskými zeměmi, bez požehnání své vlády či aspoň  strany, bez jediného pohovoru byť i se svými poradci sem bezmyšlenkovitě s láskou téměř mateřskou  pozvala bez jakéhokoliv předběžného  bezpečnostního zajištění, bez jakékoliv organizační struktury pomalu celý Blízký Východ a celou severní Afriku,  o abdikaci ani neuvažuje.

   Angela Merkelová způsobila uprchlickou krizi! Angela Merkelová  možná bude jednou označena za politika, jenž počal s likvidací Evropské unie. Angela Merkelová se však své funkce drží, neboť je prakticky šéfovou celé Evropy.  A aby ještě více zdůraznila „rovnost“ všech členských států svolala po Brexitu zasedání pouze šesti zakládajících členů. Proč by se bavila s burany z Východu, když jsou s nimi jenom potíže.

   O rezignaci by měl v až v první řadě uvažovat i lucemburský politik, předseda Evropské komise Jean- Claude Juncker, který nyní přemýšlí jenom nad tím, jak odchod Británii znechutit. To on prosazoval povinné kvóty uprchlíků a pro země Visegrádu neměl zrovna lichotivá pojmenování. Přitom země visegrádské čtyřky již v prvopočátku uprchlické krize prosazovaly to, o co se nyní neúspěšně snaží i státy ostatní. To on chce nyní využít situace a ještě více semknout zbývající země EU například tím, že by musely povinně přijmout za své platidlo Euro.

   Co tedy s tím? Czexit?

   To opravdu nejde, neboť velký bratr na Východě číhá, mne si ruce a těší se, jak znovu obnoví slávu sovětského impéria a jak i ve státech dříve satelitních svůj již vzrůstající vliv oficiálně posvětí. Bohužel v mnoha anketách se lidé vyjadřují spíše pro odchod. Raději by znovu rum než tuzemák, zpátky pomazánkové máslo a uleželý guláš v hospodách. Nevím však, jak by se tvářili na původní československé a poté  české zákony, jež provázely naši slavnou privatizaci, tzv. tunelizaci. Ale to nechme zatím stranou a raději se věnujme problému: co s tím?

  1. naše politická reprezentace by se měla přestat rvát jako psi o všerůzná koryta, nestarat se pouze o své prebendy, ale najít společnou řeč, co se týče naší zahraniční politiky. Přestat koketovat s putinovským Ruskem a uvědomit si, kde chceme být pevně ukotveni, jaké chceme přátele a jak jsme i my ochotni jim vypomoci.
  2. vyvolat všeobecnou debatu o naší úloze v EU, o našich představách do budoucna i o tom, jakou vlastně Evropu chceme. Zda federální, těsnou anebo společenství suverénních států, které si zachovají volný pohyb zboží, kapitálu i osob a zároveň jim zůstane svobodná volba uzavírat jakékoliv obchodní smlouvy se třetími zeměmi.
  3. V druhém případě je úplně zbytečné vydržovat v Bruselu tak rozsáhlý administrativní moloch, který umí stejně vydávat pouze vyhlášky, zákazy a příkazy, jež k blahu obyčejných Evropanů stejně moc nepřihlížejí. K vážnějším rozhodnutím by opravdu stačil pouze summit předsedů vlád jednotlivých států, kteří jsou skutečně legálně zvolenými zástupci svých zemí. K této debatě bych ale již nepřizvával prezidenta Bonmota ani exprezidenta Jávámtoříkal. Jejich vlastnost stmelovat společnost se již dostatečně projevila.
  4. až si toto všechno ujasníme, potom musíme vyhledat v politickém spektru Evropy spolehlivé partnery, s jejichž pomocí budeme bojovat za takové reformy EU, které z ní udělají opravdu silnou a svobodnou světovou velmoc.
  5. a přijetí Eura? Naši obchodníci by to zajisté určitě přivítali, ale my občané si musíme hlídat, aby zrovna v tom okamžiku rozlučky s korunou, nebyl tak zlodějsky nastavený kurs jako teď. Aby se po přepočtu naše platy, důchody i úspory aspoň částečně blížily té části Evropy, která nás neustále vyzývá ke slepé a bezmezné solidaritě.

*) Věc opravdu dějinného rozsahu – gravitace. To všechno, co jste četli  předtím, pouze pohltí učebnice dějepisu a jen šprti té nejvyšší kategorie si možná zapamatují, kdo to byla Angela Merkelová,  Miloš Zeman či dokonce nějaký Babiš. Však všichni si budou pamatovat datum 15. června 2016 (mám zrovna svátek), kdy jenom pár periodik uveřejnilo několikařádkovou informaci o tom, že existence gravitačních vln byla opět potvrzena. Sto let stará předpověď Alberta Einsteina se tedy  definitivně potvrdila.

   Nebudu zde popisovat celé LIGO,  zařízení, které se skládá ze dvou zcela nezávislých  a tisíce kilometrů vzdálených zázraků moderní fyziky, ani jak se gravitační vlna zachytí při průchodu naší Zemí, protože pro mě je již těžko chápatelné, že i světlo je hmotné (fotony) a podle Alberta by měl být hmotný i čas. Gravitace tedy nevzniká jenom tím, že je Země sakra veliká a těžká a že jablka občas padají na hlavu i věhlasným učencům,  ale její účinek by měly přenášet tzv. gravitony.

   A jsme u toho: Jako dlouholetý milovník záhad a fanoušek skalní SF například vím, že právě gravitační motory slouží zeleným mužíčkům k cestování mezi hvězdami. Rozpitvaný disk v aree 51 z havárie u Roswellu jasně ukázal, že gravitační motor je pouze jakýsi nevelký válec, jenž prochází středem talíře a umožňuje ufonům cestovat nejen mezi hvězdami, ale ovládat i čas. Jediný problém je prý v tom, že palivem je nějaký prvek, který na Zemi neexistuje a ani existovat nemůže.

   A teď si představte, že v budoucnosti lidstvo odhalí i toto tajemství. Stroj,  který ovládá gravitony,  a tudíž zbavuje jakékoliv těleso své váhy. Jeřáby budou zbytečné. Letadla i auta se současnými motory můžeme sešrotovat. S malou krabičkou v kapse se můžete lehce vznést a letět libovolně kam.

   Dostat se však tento vynález ke mně dnes, sestrojil bych si něco jako malou raketku a odletěl tady od té bídy daleko a daleko. Až k nějaké hvězdě, k nějaké její neposkvrněné planetě, kde žijí ještě naivní a nezkažení lidé jako Adam a Eva, kteří stále a upřímně věří v dobro, v to, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

   Ne, oni vlastně nevědí, co je lež a nenávist.

   Ještě je to nikdo nenaučil.

   A tam bych začal znovu.

   Jinak…