Pouze sudičky by snad dokázaly odpovědět na otázku, jakou že cestou se bude naše republika ubírat po 8. listopadu? Po dni, kdy se poprvé sejde nová Poslanecká sněmovna. Jelikož demokratické koalice mají rozhodnou většinu, měl by program schůze proběhnout bez problémů. Náš zákonodárný sbor dostane tedy nejen novou předsedkyni (Markétu Pekarovou Adamovou), ale i místopředsedy, případně členy a předsedy sněmovních výborů. 

   A teď by měl nastat onen okamžik pravdy.

   Předseda končící vlády Andrej Babiš podává demisi do rukou… koho?

   Jak se to zdálo před měsícem jasné a jednoduché. Volební místnosti se uzavřely, hlasy byly sečteny a výsledky zveřejněny. Zatímco jedna polovina národa propukla v upřímný jásot, ta druhá se ponořila do smutku. Do agresivního smutku, kdy armáda šťouralů za nadšené pomoci ruských trollů začala hledat ve volebních výsledcích mezery, chybičky, by bylo ještě možno výsledky voleb zpochybnit, případně zvrátit.

   A do toho se z hibernačního spánku probouzí i Miloš Zeman.

   Scéna pro absurdní drama je připravena, můžeme začít.

   Hollywoodští filmoví producenti si pro jistotu nechávají k připravovanému filmu napsat scénáře od více autorů, aby pak vybrali ten nejlepší, nejzajímavější, nejatraktivnější a nejvýnosnější. 

  Vžijme se i my do role takových producentů, arbitrů, kteří by mohli rozhodovat o dalších osudech, naší, i tak dost zubožené zemičky.

   Scénář č.1: Dle ústavy by měl premiér vložit demisi do rukou prezidenta republiky. Ten se však stále nejeví ve vrcholné formě. Ve chvílích, kdy není v limbu si s radostným úsměvem dítěte deklamuje ruské říkánky, prokládaje je bonmoty již ne zcela vhodnými pro uši změkčilých intelektuálů. I když se hradní klaka snaží, jak může, kýženého výsledku se nedopracovává. Nepomáhají ani šamani a zaříkávači přivolaní až z daleké Sibiře, nelze se ani spolehnout na trikové studio Mosfilmu, které dokáže vytvořit uvěřitelnou fikci prakticky z čehokoliv. Avšak pravdou zde zůstává, že ze všeho se bič uplést nedá.

   Proto Poslanecká sněmovna i Senát uvedou v život článek 66 Ústavy ČR. Sice budou chvíli ještě létat stížnosti k Ústavnímu soudu, ale po uplynutí zákonné lhůty (15 dnů) může konečně Babiš podat demisi do rukou předsedkyně sněmovny Markéty Pekarové Adamové. Ta obratem pověří Petra Fialu sestavením nové vlády, což již bude připraveno, takže zbývá pouze důvěra sněmovny a jdeme do toho!

   Andrej Babiš poté zasedne do poslaneckých lavic coby obyčejný opoziční politik. A to bude, dámy a pánové, tvrdý a krutý opoziční politik. Už ho slyším, jak se jeho nenapodobitelný česko-slovenský sanskrt nese celým sálem: A čo, Fiala, čo s tým obrovitým dluhom? Prečo nič něrobítě? A čo oný koronavirus? Prečo stě ho ještě nězlikvidovali? A čo důchodky? Já som pridával, každej babičke, každemu dědečkovi a vy? Vy stě jim i tu slevu na jízdnom orubali! Atd. atd.

   A ta polovina národa, jež se klaněla posvátnému koblihu, se již těší, jak se za čtyři roky náš milovaný Andrejko zase vrátí. Ten je teď sice šťastný, že se na něj již nevztahuje střet zájmů, ale přesto bude neustále pokukovat po hlavním vchodu, jestli si pro něj náhodou již nejdou.

   A ti, kteří tenkrát nepřišli, opravdu přijdou!

   Scénář č.2: Zde se čáry a kouzla jakéhož takéhož výsledku dopracovaly. Zdatný a všehoschopný kancléř sehnal kdoví odkud celé bedny cigaret, které starší generace znala pod názvem Partizánky a které by dnešní zahradníci nepoužili ani k vykuřování skleníků. A když sibiřský šaman, zahalen v dýmu tohoto tabáku, zapěl, svým hlubokým křaplavým hlasem Kaťušu, Miloš Zeman otevřel oči, mávl zdravou rukou a zachrčel své oblíbené přísloví: „Kunda tam, kunda sem, já už asi zdravý jsem. Davaj vódky, moloděc!“  

   Na ta slova začal Ovčáček plakat, Mynář nařídil primáři nemocnice zabít na oslavu zmrtvýchvstání prase a Nejedlý okamžitě volal na ministerstvo, aby mu fofrem přivezli jeho diplomatický pas. Ale fofrem!

   A Miloš opravdu hýřil dobrou náladou, chvílemi citoval Švejka, chvílemi Seneku. Ale co naplat, chodit stále nemohl, tak byl ten zázrak nedokonalý. Proto musí být jeho nemocniční pokoj státnicky vyzdoben, a to nejen nad čelem lůžka rozprostřenou prezidentskou zástavou s nápisem tak vtipným, ale i bustou Masaryka, položenou na stolek hned vedle otevřené lahve vodky.

    „A jdeme vládnout!“ pronese prezident České republiky.

   Ale teď vážně. Prezident bude uznán práce schopným a Babiš musí podat demisi do jeho rukou. Ale jak? Virtuálně přes nějaké on line přenosy? To asi nepůjde. Premiér je počítačový analfabet a prezident nemá ani mobil. Takže se přikloníme opravdu k slavnostně vyzdobené JIPce. Miloš Zeman si určitě neodpustí jedovaté napadení té skupiny hyen, která chtěla využít jeho těžké nemoci a zákeřně se ho zbavit, odstavit ho od jeho svatých povinností, zlikvidovat jeho úřad a tak vlastně provést ústavní puč. Nebude teď zjišťovat, zda se tito samozvanci a ztroskotanci nedopustili velezrady, to už je úkolem jiných institucí, on jenom ví, že vyhráli volby podvodem, neboť, jak již dříve řekl, předvolební koalice jsou už dostatečným podvodem na voličích. Proto pověřuje sestavením vlády předsedu vítězné politické strany Andreje Babiše.

   Bum bác a máme to! 

   Ale tady se nám scénář větví na další alternativy. Babiš dostojí svému slovu (byť se to jeví naprosto neuvěřitelně) a tuto poctu odmítne, anebo se vší pokorou tento nelehký úkol příjme.

 Větev 1: Babiš asi poprvé dostojí svému slovu a pověření odmítne. A to i potom, když na něj prezident vychrlí všechno to, čím ho dříve vydíral a čím ho držel pod krkem. Babiš však všem výhrůžkám odolá a tím si zaslouží čestné místo na prezidentově předlouhém seznamu úhlavních nepřátel. Proto bude asi následovat ono slibované originální řešení. Naštvaný prezident tedy pověří sestavením vlády svého oblíbence Radka Vondráčka a ten se v tom samozřejmě pěkně vymáchá. Ani případné sólo na kytaru jej neochrání před hněvem spolustraníků a posměchem široké veřejnosti. S největší pravděpodobností se opět obnoví éra masových demonstrací, a zatímco se země bude nacházet v naprostém bezvládí, prezident Zeman si bude mnout ruce, kolik že to zase naštval milionů lidí.

   A to jediným, jediným gestem.

   Ani výše jmenované sudičky nedokážou v mlze této podivné budoucnosti dohlédnout nějakého přijatelného východiska. Hraje se tady s alternativami občanských nepokojů, stále se zhoršující životní úrovně, prudkého nárůstu další vlny pandemie, snad občas probleskuje i možnost výjimečného stavu, policejního státu či úřednické vlády. Vždyť mezi členy Strany práv občanů - Zemanovců by se určitě našlo ještě dost zájemců, kteří nebyli ještě nikdy žádnými ministry.

   Až tak by se nám vymstilo ono „originální“ řešení.

   Aby se nakonec poměry vrátily do správných kolejí, by nás stálo opravdu mnoho sil a energie.

  Větev 2: Babiš příjme nabídku k sestavení vlády. I tuto komedii jsme již zažili. A to v roce 2017, kdy se Andrej dokázal udržet na předsednické židli až do června následujícího roku.         

   Bez důvěry sněmovny samozřejmě.

   I tady by se to protahovalo, hledaly se kličky, všechno by se jako důkladně promýšlelo, v tomto případě i dvakrát. Teoreticky by mohla být Babišova menšinová vláda u koryta až do konce Milošova prezidentování. Určitě by běžely naplno všechny hnojomety Babišova mediálního impéria, které by se snažily za každou cenu rozklížit jednotu demokratických koalic. Určitě i šikovný vyjednávač Faltýnek, jsa vyzbrojen obřím šanonem patřičných složek, by se snažil v ODS (pravděpodobně) získat podporu stále ještě existujících zbytků tvrdého jádra Klausových příznivců, zvrátit orientaci strany a získat ji za výhodných nabídek za koaličního partnera.

   Však ani on by neuspěl a případnou třetí volbu nového premiéra již určuje předsedkyně Poslanecké sněmovny.

   A tím se pomalu a jistě znovu dostáváme na tu pravou cestu.

   Další scénáře:3) Smrt prezidenta.

                            4) Zatčení Andreje Babiše, jeho nohsledů, jakožto i hradní mafie.

                             5) Zavedení konstituční monarchie a posazení dědice českého království Karla Habsburského na trůn.

                             6) Přílet Paroubkem vzývaných Marťanů.

                              7) Triumfální pochod právě se vykopavších blanických rytířů Prahou.

   Jak vidno máme k dispozici ještě mnoho a mnoho více či méně pravděpodobných scénářů.

   Že, sudičky? A jak to vidíte tedy vy?

   „Mha přede mnou, mha za mnou,“ přimhouří oči ta první a skelným pohledem, upřeným do dalekých smyček klikatícího se času pokračuje. „Vidím novou vládu, vidím nadšení davů, vidím všude kolem radostnou náladu. Přímo cítím, jak plody země vytvářejí blahobyt, jak všechny nemoci jsou poraženy a dělný lid je v této zemi spokojen a šťasten.“

   Neodskočila sis rovnou z Pyšné princezny, říkám si pro sebe a obracím se k té druhé se stejnou otázkou. 

   Ta vztáhne ruce k obloze, zavře oči, načež se jí rozzáří na tváři široký úsměv, z něhož padají slova jako perly. Slova o tom, jak se opět naše republika stane zemí váženou a vyhledávanou. Jak si světové celebrity budou u nás podávat dveře a světovým hitem se opět stane přiznání, že i já jsem byl letos v Česku! Mistři slova, filmoví tvůrci, malíři, sochaři i slavní zpěváci se budou u nás předhánět při hledání inspirace. Kolik geniálních nápadů vzejde z těch mnoha vědeckých sympózií zde konaných. Ach! Klesne vědma vyčerpáním na kolena.

   A co ty třetí?

   Třetí?

   Kde zase je? Proč my v Čechách vždycky na někoho zapomeneme! A to není poprvé!

   Jisté je, že třetí sudička ještě přijde. Rozzlobená a uražená. A že nám možná tu radost trochu zakalí. Pokazí. Zmaří.

   Ale to by nebylo zase nic tak zvláštního, vždyť se přece známe, my Češi. Teď jde jen o to, nenechat se vystrašit, odradit, nenechat si mazat med kolem huby, nevěřit kariéristům, populistům a idiotům.

   A v tom je vlastně celé to kouzlo politiky!