Třeba by poslala Bivoje bránit Vyšehrad proti kancům všech kategorií, nebo by rovnou rozkázala pověřeným poslům: „A ne ať mi přivedete nějakého toho vola, já chci skutečného knížete!“
   Kéž by to dnes bylo tak jednoduché, ukázat někam do neurčita, kde již čeká dějinami předurčený budoucí kníže Zemí koruny české a zakladatel slavné dynastie. Ne, my si musíme sami vybrat nového prezidenta. Žádný oráč mezi nimi asi není, i když ten jeden, ten už toho zvoral až, až… 
   Před každými volbami jsem vám předkládal svá moudra, snaže se ovlivnit vaše rozhodování a zároveň nenápadně nastíňoval, kdo že by asi tak mohl…
   Bohužel, můj odhad jak vidno není směrodatný, neboť sídlo českých králů a římských císařů navzdory neprůstřelné logice okupoval na dlouhých deset let živel veskrze nearistokratický.
   Holt podhradí mělo svou hlavu.
   A pak se škodolibě smálo, jaká že to je s tím novým hradním podnájemníkem sranda.
   Jenže ona každá sranda někde začíná a někde končí. A když najednou cítíte, jak vám ujíždí půda pod nohama, což je neklamné znamení, že se naše rodná hrouda rozhodla přesouvat blíže Asii, je třeba říci rezolutně dost. Zvláště, když se ta Asie opět začala nafukovat, nadouvat a drze rozhodovat, co se smí, co ne a kdo vůbec má podle ní právo na samotnou existenci. 
   Teď už by k nám asi nepronikly hordy krvelačných Mongolů, Hunů či jiných středověkých krvelačných dobyvačných plemen. Teď se válčí jinak, elegantně a s čistýma rukama. 
   Zatím. 
   V samotném Petrohradě je na tento způsob války vybudována supermoderní fabrika. Stovky trollů denně zamořují náš elektronický prostor stále novějšími a senzačnějšími zprávami. Stačí pár zaručených pomluv, lží i pololží, to zabalit do vhodného příběhu a pod jménem třeba Pepa z Libně vhodit na Facebook či vybraným lidem do mailu.  A k poslušnosti vycepované podhradí to řetězovými maily roznáší dál a dál, až se i ta nejneuvěřitelnější lež stane pravdou. 
   Vždyť je to přece sranda!
   A k čemu to všechno slouží?
   No přece k tomu, aby u nás zasedl na prezidentský stolec opět nějaký lump, který nám bude dělat ve světě ostudu a který nás zase bude k té Asii přibližovat. 
   Co by nám tedy asi naše legendární a moudrá kněžna poradila, co by nám asi tak zavěštila?
   „Promlouvám k vám, moudří a stateční Čechové! Milujete-li svou vlast, milujete-li život, svou rodinu i přátele, volte nyní svou budoucnost zodpovědně. Volte srdcem!“
   A já na závěr dodávám, nenechte se pomýlit nějakými statistikami, které mají pouze za úkol předurčit budoucího vítěze, neboť skuteční šlechtici duchem se mohou nacházet i v příčkách nižších.