Jistý nejmenovaný muž, jsa zajištěn blahobytem a pohodlím, které mu plně zajišťoval svazek manželský, pouze líně pootočil hlavu ze svého již léty naučeného gaučového lehu a pravil: „Kampak deš, Maruško?“
   Ona Maruška se pouze plaše usmála, byť v ní řádila vichřice poměrně vysokého stupně, a vypadla nedočkavě z bytu.
   A onen tvor pohlaví mužského, se pouze převalil do pozice číslo dvě, přejel si znovu celou plejádu všech televizních programů a jedním lačným douškem dopiv branickou desítku si absolutně nepřipouštěl možnost nějaké změny, případného útoku z venku či nástupu cizího elementu, který by zapříčinil jeho konečný pád do sfér zapomnění. 
   A přitom čas neúprosně odměřoval jeho poslední dny, hodiny, minuty… 
   Nikdy nevíte, co se zrovna rodí v ženském mozku. 
   A ono se zrodilo!
   Proč doma pořád uklízet po nějakém gaučovém povaleči, po němž zůstanou pouze drobty na podlaze, politý ubrus a šlápoty od nepřezutých bot? Proč pořád poslouchat nemístné, nevkusné a většinou oplzlé vtipkování? Proč se pořád někoho doprošovat a potom dlouhé týdny čekat na výsledek požadované práce? Proč si konečně nepořídit partnera podle svých představ? Poslušného, úslužného, nenáročného, pracovitého a pečlivého.
   A proč ne?!
   Proto tedy se naše Maruška nenápadně zmocnila platební karty dřímajícího krále tvorstva a vyrazila na lov. Že je v dnešní době výběr zboží velký, se přesvědčila již na internetu, takže teď jde pouze o to, dotáhnout celou akci do konečné fáze.
   Tudíž nyní kráčí ulicí, oči plné třpytu a na ústech neodolatelný úsměv, který si okolojdoucí muži samozřejmě vysvětlují po svém. Rádi by se zařadili po bok této štěstím a nedočkavostí zářící bytosti, která je však s pohrdavým úšklebkem míjí, neboť ví, že tím vyvoleným a tak dlouho očekávaným přítelem je někdo úplně, ale úplně jiný. Vždyť kolik let již po něm touží, sledujíc jeho strmou a raketovou cestu dokonce i na televizní obrazovky. Snad i proto se do něj zamilovala a již tenkrát se zapřísáhla, že musí být její.
   A ta chvíle se blíží. 
   I její přítelkyně jí dávají za pravdu. Neboj se, udělej ten krok, osvoboď se! Vždyť i my jsme se k tomu odhodlali, a jak se nám ulevilo, jak jsme nyní šťastnější.
   Ano, Maruška zrychlí krok, zatne zuby a nebojácně otevře dveře. Muže, jenž jí kráčí, vstříc razantně odstrčí a hledí, hledí jen tam. Tam, kde je on. Vztahuje k němu ruce, tak ráda by si ho pohladila, tak ráda by si ho přivinula na vzrušením zdvíhající se hruď.
   Leč všechno má svůj čas. Nedočkavostí, Maruško, ničeho nedosáhneš. Je potřeba ještě projít několika byrokratickými úkony a již, již je navěky tvůj.
   Úplně nový a všemi potřebnými funkcemi vybavený robotický vysavač.