Obdarován dědičnou předvídavostí, počal jsem již v listopadu minulého roku nějaký ten Armagedon tušit. Bylo mi divné, že náš prezident Miloš Zlatoústý I. odřekl tak narychlo dlouho dopředu plánovanou cestu do říše středu. Musí být přece pro každého na první pohled nepochopitelné, že se náš vrcholný představitel jen tak, pro nic za nic, vzdá toho potěšení, té upřímné radosti a návalu štěstí setkat se s Hlavním dozorcem náměstí Nebeského klidu, jakožto i přilehlých územních celků, včetně příkladně loajálního Hong Kongu, i zatím o takovéto loajalitě nic netušícího Taiwanu. 
   Čekal jsem, čekal, o čem naše vždy tak objektivní media začnou konečně psát, jaká to odhalí tajemství naší zahraniční politiky, co se to vůbec s naším bojovníkem za svatou pravdu děje?  
   A kdo si počká, ten se dočká. Přímo záplava katastroficky laděných zpráv se na nás začala jako na povel hrnout z televize, rádia i z tiskovin a.s. Agrofert. V zemi, kde týdně na silnicích pravidelně umírá několik desítek lidí, se hrdě naši politici sešikovali proti možnosti, že by na tuto silnější chřipku mohl zemřít třeba i jeden, jediný nešťastný občan.
   Naše vláda, jež má neustále nadpoloviční důvěru nám neznámých občanů, se proto rozhodla k razantním krokům. Všechno ostatní muselo jít logicky stranou: vyšetřování střetu zájmů našeho tak šikovného premiéra, pátrání po korupci mezi ministerskými úředníky, jakož i problematika hybridní války se zeměmi kdysi tak bratrskými.
   Válka koronaviru byla vyhlášena.
   A také jako na povel vyrazily četné pluky důchodců i ostatních přičinlivých konzumentů do všech dostupných obchodních řetězců, ať už šlo o Lidl, Tesco nebo Billu. Vozové hradby přeplněných nákupních vozíků hřmotily po přilehlých parkovištích a scházel jenom hrdinný chorál Kdož sú boží bojovníci, aby se ten proklatý virus zalekl, zakuklil a širokým obloukem se vyhnul této hrdé zemi.
   Byť roušky zatím nikdo nepoužívá, snad ze strachu aby si ho naši vlastenci nespletli se zahalenou teroristkou, v lékárnách se již žádné nenacházejí. Zrovna tak regály jsou potravin prosté. Asi bude muset i ten Agrofert ochotně sáhnout do svých letitých zásob a nenasytný trh doplnit. Mouky, masné výrobky, konzervy, to on velmi dobře umí. A já věřím, že osoba nafetovaná takovouto stravou je i pro tento zákeřný vir tabu.
   Toto je tedy jedna z možností záchrany.
   Další pak je nepropadnout panice a dál si udržovat svůj denní režim. Můžete se s opovržením dívat na ty zoufalce, jak se snaží do svých škodovek nacpat ještě brambory a ještě a ještě a pořád něco. Jenže když si pak půjdete koupit vy něco menšího k večeři, zjistíte, že v regálech není nic. ZHOLA NIC. Stejné to bude se snídaní, obědem a tak pořád, pořád dokola.
   Zkrátka zhebnete hladem!
   Ale pozor! Nikoli následkem chřipky. Vaše jméno v žádných statistikách figurovat nebude. Můžete pak být na sebe opravdu pyšní. Porazili jste in memoriam ten hnusný koronavirus!
   Leč buďme optimisté. Přežili jsme Rakousko Uhersko, německou i ruskou okupaci, perestrojku, privatizaci, opoziční smlouvu, přežijeme nejen koronavirus, ale i tuhle vládu odborníků.
   A nic na tom nemění fakt, že všem přeživším ministr zdravotnictví může zazpívat na rozloučenou třeba i: Já volám na shledanou, na shledanou, na shledanou rodné údolí…