Malé okénko do světa vědy aneb Od politiky k božskému bossonu
Malé okénko do světa vědy aneb Od politiky k božskému bossonu
Snad mi laskavý čtenář promine, že v době, kdy se celý národ třese před těmi osmi syrskými uprchlíky, EU se nám poněkud rozklížilo a hradní čeládka tím pádem sní o klidném spočinutí ve stínu východního dubiska , budu ho nyní unavovat jakousi pseudovědeckou přednáškou. Však učenosti není nikdy dost, a jak by mile pronesl náš hradní pán, jenom blbec nemění názory. Zároveň prosím promované fyziky či jiné nukleární inženýry, aby okamžitě přešli na zcela jiné stránky, neb si nepřeji slyšet jejich zoufalé kvílení.
Děkuji!
Tož od podlahy: Začněme od toho nejmenšího, co známe. (Ne, nebudeme se bavit o výši současných ni budoucích důchodů, řeč bude o atomu.)
Atom prošel jenom během mého života mnoha proměnami. Vlastně člověk na něj pod vlivem vývoje vědy stále jinak pohlížel. No, pohlížel, spíš předstíral, že pohlížel, protože atom ještě nikdy nikdo pořádně neviděl. Dokonce i v našem požehnaném jednadvacátém století nedovedou ani ty nejmodernější mikroskopy vizuálně nahlédnout do tajemství hmoty, ale pouze ji jen zprostředkovaně zobrazit.
Proto si člověk vytvářel určité modely, které zrovna vyhovovaly současnému stavu poznání.
Již ve starém Řecku se touto látkou intenzivně zabýval nám všem známý Démokritos. Došel k závěrům na tehdejší dobu opravdu revolučním, nazval nejmenší částečky hmoty atomy, což znamená nedělitelné a tudíž i definitivní.
Leč Rutherfordův model, později zdokonalený Nielsem Bohrem nám již odhaluje něco zcela jiného. Jedná se o tzv. model planetární, kdy okolo kladně nabitého jádra s protony a neutrony obíhají jako planety záporně nabité elektrony. Ano, tak jsme se to ve škole kdysi učili my, starší, a zajímalo by mne, kolik lidí si to stále myslí. Kolik z vás ještě žije v bludu, že částice obíhají okolo jádra jako planety kolem slunce?
Takže pokračujeme dál: Na základě kvantové mechaniky se opět model atomu změnil. Už ne pravidelné oběžné dráhy elektronů, ale jakési naducané pytlíky (spiny), jimiž je jádro ověšeno, a v kterých si elektrony dělají, co chtějí. Chvíli jsou tady, chvíli tam, skáčou si v hranicích spinu jako rozzuřené blešky.
Chápete to?
Ale my pokračujeme dál: Teorie strun!
V této teorii již nejsou atomy ani planetární, ani pytlíky ověšená jádra, leč struny. Struny, které vibrují v různých kmitočtech. Nalevo jsem hmota, napravo jsem energie. Nalevo jsem, napravo nejsem. Židle, na které sedíte, chvíli je a chvíli není. Dokonce i vy, chvíli jste a chvíli jste jenom elektrický výboj. Představte si, že bychom tento jev co nejvíce zpomalili. Možná milionkrát. Víte, jak by se svět změnil? Nebylo by třeba domovních dveří, neb si vždycky tu chvíli počkáte, až stěna bytu zrovna nebude. Nebo v restauraci. Zrovna vám přinesou voňavou, do zlatova vypečenou kachničku a v okamžiku, kdy už, už vkládáte první sousto do hladových úst, se kachnička stane 220 volty, které váš nedočkavý jazýček nemile poškádlí. Samozřejmě zmizí i číšník, a dokonce i židle, na které sedíte. Dobrou chuť!
Já vím, je to hodně, ale hodně pseudovědecké vysvětlení této teorie. A to nejsme u konce. Ještě nás čekají další elementární částice atomu a jako perlička Higgsův bosson – božská částice!
Jen zjednodušeně: v atomu jsou (snad jen bůh ví kde) hadrony, jež se dělí na baryony, mezony, tetrakvarky, pentakvarky a dibariony. Fermony a bosony dělíme zase na kvarky, leptony , fotony a gravitony. Když to po sobě čtu, tak musím bohužel konstatovat, že to ten Démokritos měl značně zjednodušené. Já jen k posledním dvěma částicím. Že fotony jsou částice, které přenáší světlo, víme asi všichni. Není světlo jenom proto, že někde něco svítí. To světlo je v podstatě také hmotné a něco nám ho musí rychlostí 300 000 km/vt. doručit. Fotony. Spisovatelé scifi, zrovna jako konstruktéři vesmírných projektů automaticky počítají do budoucnosti s tzv. slunečními plachetnicemi nebo fotonovými raketami, neboť jiné cesty ke hvězdám není. I když teď svitla další naděje, neboť se podařilo již dvakrát dokázat existenci gravitonu. Částice, jež nosí, zesiluje či ruší veškerou gravitaci. Zpracování této technologie by převrátilo svět. Žádné motory, žádné jeřáby, žádná zbytečně řvoucí letadla. Malá krabička v kapse a letíte, kam je libo. Snad se k tomu lidstvo jednou dopracuje.
Pokud mu pak v tom nebude bránit právo šaría.
Nebo pokud lidé jako Vladimír Vladimírovič nějaké „pak“ ještě připustí.
Ale my se teď napijeme něčeho dobrého, neboť je před námi Higgsův bosson neboli božská částice.
Petter Higgs, držitel Nobelovy ceny za rok 2013, je britský vědec, který roku 1964 přišel s teorií, že elementární částice získávají hmotnost interakcí s částicí jinou. Buď reagují silně a mají velkou hmotnost, nebo vůbec - jako foton. Tato částice byla nazvána Higgsův bosson a dostala přízvisko božský, neboť ona by měla stát za stvořením našeho světa, jelikož ona určovala, že z téhle částice bude atom uhlíku a z téhle vodíku a tamhle ta bude křemíkem.
A zatímco v roce 2012 celý svět rozumoval, odkud pak přijde ta starými Mayi slibovaná katastrofa, vědci z CERNu už věděli své. V červenci toho roku hadronový urychlovač pod Ženevou právě onen hledaný bosson objevil. Takže žádný konec světa, nýbrž konec jedné epochy a začátek další. Ale epochy čeho? K čemu by jedna taková neviditelná částečka vůbec byla?
Nejenom poznání tajemství hmoty, její přetvoření v jakýkoliv jiný prvek, ale též dosažení antigravitace, jež by našim vesmírným korábům pomohla docílit rychlosti světla. Mohla by také otevřít okno do tzv. paralelních vesmírů či ovládnout zákony času.
Je toho dost, co?
A to bychom se ještě mohli zeptat, kdo nebo co řídí tenhle bosson, a když si zároveň uvědomíme, že nejvíce místa v každém atomu zabírá prázdno, tudíž by většina věcí měla být průhledná, tak si už raději nic dalšího ani představovat nebudeme.
Tím končí naše malé okénko do světa vědy, příště bychom se zase mohli věnovat žertovným výrokům našeho prezidenta či bobříkům ušlechtilosti, které dennodenně loví naši politici. Zároveň prosím všechny adepty o studium na jakékoliv škole, aby mé pseudovědecké postřehy nikdy a nikde nepoužívali. Mohlo by se stát, že by došlo ke kategorickému odmítnutí jakékoliv dalšího vzdělání a jim by pak opravdu nezbylo nic jiného než kariéra poslanců.