Již od roku 2012 se věnuji ve svém blogu problematice voleb. Mohl bych zde uvést i internetové adresy všech článků, ale je to asi zbytečné. Není problém si je koneckonců na mých stránkách kdykoliv vyhledat. Téměř před každými těmi volbami nás veškerá média upozorňovala, že opět stojíme na křižovatce. Že teď, zrovna teď se bude rozhodovat o dalším směřování naší země. Dokonce kdysi jeden prvopočátkový předseda ODS vytruboval halasně mobilizaci proti tiše se do našich duší vkrádajícímu socialismu. Vytruboval to tak usilovně, až nakonec s tímto socialismem uzavřel dohodu o vzájemně výhodné spolupráci – tzv. Opoziční smlouvu.
   Byť šlo vždy o peníze až v poslední řadě, nikdo netrpěl obavami o možnosti zpětné cesty k reálnému socialismu, natožpak k erotickým líbačkám s mužiky východních stepí.
   Tenkrát ještě ne.
   Volby se pomalu stávaly pravidelností, nudným koloritem, neatraktivním doplňkem šedivé politiky. Znamenaly pro současnou generaci nejenom věc běžnou, ale bohužel zdá se i zbytečnou. Dokonce i negativní postoj k ní je považován za něco hrdinského, revolučního. 
   Je to samozřejmě věc trapná, nesmyslná a pro nás pamětníky i nepochopitelná, protože svobodné volby, byly již od nástupu Gottwaldova komanda nejdůležitějším a nejtoužebnějším snem všech těch, které bolševický režim nechával shnít ve smradlavých vězeních, či nechal rozpustit ve všech těch fabrikách na uran. 
    Opravdu jsme všichni jedné krve, ty i já?
    Zatímco jedni z nás prožili léta padesátá až osmdesátá v komunistických kriminálech, nebo coby osoby nepatřičné, škodlivé a nebezpečné, jiní si díky pozdějšímu Husákovu gulášovému socialismu žili jako prasata v žitě. Nevyplývalo to jenom z národního zvyku, že kdo nekrade, okrádá rodinu, ale i z poznání, že všem na očích potvrzená loajalita, je důležitým doporučujícím razítkem pro hromadění socialistické hovniválové kuličky, ať již šlo o tehdy vystavěnou chatu v chráněném území, pořadník na embéčko, získaný atraktivní byt po těch nějakých zatracených emigrantech, či možnost za pár korun cestovat tam, o čem si normální občan Československa mohl číst ještě tak v nějakých načerno propašovaných prospektech. 
   A pak to prasklo!
   My všichni si myslíme, že to bylo z vůle všeho lidu. 
   Ne!!!  Všeho ne.
   Ti hovniválové, jakož i jejich šéfové, ba i hlavní šéfové, se stáhli do svých ulit. Zalezli do různých nor, děr a škvír a čekali.
   Třicet let čekali.
   Až se dočkali.
   Ti, kteří nenáviděli Havla, globální sounáležitost, lásku, pravdu a právo všech lidských tvorů býti rovnými před Bohem, dostali svou šanci.
   Konečně!
   Skoro po třiceti letech.
   První přímá volba prezidenta v roce 2012 naprosto odhalila morální stav naší společnosti. 
   Co to o nás ještě za Monarchie psali Rakušané? -  národ služek a kočích!
   Tak právě tenhle národ uvěřil hloupým lžím o agresivitě sudetských Němců a zvolil si do svého čela takovou morální osobnost, která si nezadá ani s buranským chováním štamgasta restaurace IV. cenové skupiny.
    A udělal to i podruhé. Nepoučen!
   A navíc dal moc do rukou ze Slovenska vyexpedovanému vekslákovi a šmelináři. Díky jemu je tak již notnou dobu náš stát pomalu a jistě požírán obřím organismem, známým též pod jménem Agrofert.
   Tento moloch, jehož nelze spatřit, neboť se šikovně skrývá v mlze dezinformací, je jako obrovský pavouk, jako krab, jenž zalehl naši zemi, kterou kousek po kousku, firmu po firmě cpe do svých neustále hladových a vše drtících úst. Má také nevídaný dar likvidovat své nepřátele. Jeho šlahounovitá chapadla střídavě vystřelují tu do policejní sféry, tu mezi ctihodné soudce anebo přímo mezi naše zákonodárce. Mlask, mlask – a než se nadějete, je nepohodlný člověk pryč, zatímco na jeho místě se nevinně usmívá nějaký android, vyrobený a řízený přímo z mozkového centra stále se rozrůstající obludy. 
   Byl by to hezký politický horor. Děvčata by pištěla hrůzou a chlapcům by tuhla v žilách krev.
   Právě těm chlapcům s děvčaty, kteří by možná jako jediní dokázali tuhle nestvůru porazit, sprovodit ze světa. 
   Ptáte se jak?
   Stačí nebýt líní a pohodlní, zvednout zadek a jít vhodit do urny ten správný volební lístek. Pokud by nevěděli jaký, ať se obrátí na zkušenější a moudřejší spoluobčany, oni už poradí.
   Teď už doopravdy na té křižovatce stojíme!
   Jinak totiž bude hrozit naší zemi další emigrační vlna a tady opravdu zůstanou pouze ty služky a kočí. 
   Ale nebojte se, děti, ten netvor je spořádá také, neboť takové zvíře musí žrát a žrát a žrát. 
   A to je takový hezký konec naší pohádky.