Máme tedy konečně prezidenta. Skončilo období snů, nadějí i občasné hysterie a my se znovu vracíme ke všedním záležitostem. Kamarádi spolu mohou opět vypít nejedno zdravotní pivo, manželé se navrátí do společných ložnic a česká pobočka KGB si může mnout spokojeně ruce. Dny zase nabudou šedivého nádechu a špinavá politika se pomalu a jistě stane ještě špinavější.

   Éto naše dělo !

   Náš současný prezident se asi zbláznil, když si v tomto případě dovolil citovat tak nenáviděné rčení o pravdě a lásce, a prezident budoucí v náhlém opojení vítězstvím zapomněl, o čem tak často lhal, a proto si bezostyšně potřásal rukou s kdesi odstřihnutým Šloufem, A aby toho nebylo málo, kde se vzala, tu se vzala celá armáda politických zombiů , nyní deroucí se na světlo jako čerstvě odkryté můry. K tomu jedno vášnivé křemílkovské políbení a máme tu celý politický program příštích pěti let jako na dlani.

   Byla to nevšední, zajímavá a vzrušující kampaň. Nejen tím, že šlo o historicky první volbu prezidenta, kdy mohl ukázat a také ukázal český národ svou kulturní a politickou vyspělost, ale i proto že se zde utkaly dva světy. Ne pravice a levice, ani patricijové versus plebejci, nýbrž svět 21. století se světem krvavého, nemilosrdného a ideologicky zvráceného století 20.

   Bohužel vyhrála troškou demokracie ocukrovaná normalizace sedmdesátých let. Vyhrál ničím neopodstatněný strach ze sudetských stařečků a stařenek, vyhrála lež. Vyhrál agresivní a podpásový útok na nejcitlivější místa protikandidáta. Náš budoucí prezident o sobě nepředestřel téměř nic. Ani o ústavou omezených možnostech vedoucích ke zlepšení politické atmosféry země. Pouze zavádějící invektivy do soukromého života Karla Schwarzenberga. A vesměs všechny lživé. Počínaje překroucenou interpretací Benešových dekretů, přes zprávy o nadšených sudetských Němcích, až k personálním drbům týkajících se soupeřova restituovaného majetku. A to vše s očima mdle zasněnýma a upřenýma tam někam do dáli, kam my, normální a blbí smrtelníci nemůžeme nikdy dohlédnout. Až tam, kde se třepotá ta vzácná, uctívaná a posvátná prezidentská standarta a nápisem tak přiléhavým.

   V politických kláních vyspělých demokracií nesmí politik hodnocený přísným měřítkem občanstva zalhat ani „a“. Jinak vypadává ze hry. U nás však ne. U nás je to ještě stále norma.

A tak máme, co jsme chtěli.

   Popřejme tedy novému prezidentovi všechno nejlepší k výkonu jeho funkce, věřme, že  ve svém důchodovém věku ještě stačí změnit priority svých hodnot a dokáže svůj charakter srovnat s požadavky kladenými na nejvyšší morální personu státu, což je prezident republiky.

   P.S. Hádejte, kdo teď dostaví Temelín?