Nemusíte cestovat vesmírem rychlostí blízkou šíření světla, dokonce se ani prohánět s jakýmisi mikročásticemi tunelem LHC pod Ženevou, abyste na vlastní kůži pocítili závan einsteinovské geniality a tím pádem pochopili něco tak podivného a dle nás laiků i nemožného, jako je teorie relativity. Ani naše ministerstvo školství v čele se zpívajícím ministrem školství vám nepředloží takové noty, taková skripta, z kterých by se ono dalo nabiflovat.
   Až naše Alenka Mastná, až ona přesvědčila národ, že je osobou na svém místě, tou povolanou z nejpovolanějších, mistryní přímo matematicko-kybernetické osvěty.
   A při tom nám stačí tak jednoduchá věc: zajít do jakékoliv restaurace, kde se čepuje pivo. Nuže, zapřeme se, obětujme se a silou vší vůle tam vkročme. Zatím ještě nezáleží, kterou nohou. Zatím.
   Objednáme si jedno točené pivo (na značce také nezáleží) a v duchu počítejme. Kalkulačku klidně znovu schovejte do kapsy, neboť na tento imaginární druh matematiky není stavěná, byť jste za ni na vietnamské tržnici dali celých 100 Kč. Máme tu tedy cenu zlatého moku + 10% DPH. Ale v okamžiku, kdy si s pivem v ruce jdete zakouřit ven, dostává se zbytek tekutiny na hodnotu 21% DPH, neboť váš čin lze klasifikovat, jako pivo nalité do džbánku.  Pokud pijete pomalu a se zbytkem piva se opět vrátíte do místnosti, těch posledních pár loků je od vyšší daně opět milostivě osvobozeno. Dost zamotané, neboť výčepní, aby nebyl tvrdě sankciován, aby se na něj tzv. nezakleklo a nedostal likvidační pokutu, musí samozřejmě množství kapaliny vždy pečlivě změřit. Bude k tomu mít asi laboratorní skleněnou odměrku, která mu ukáže kolik a hlavně za kolik musí ony zbytky danit. Ale to není všechno: Až vám bude z odměrky nalévat pivo nazpátek, nesmí zapomenout, že se jedná o daň zase jinou, o daň za rozlévaný nápoj = opět 21% DPH.
   Ztrácíte přehled a ani z temnot vědomí vymodlená trojčlenka nepomáhá? Může být ještě hůř! 
   Zkuste sedět na zahrádce, pokuřovat a mít pivo na stole výčepu, kam v případě potřeby pohodlně dosáhnete. Zjednodušeně: vy sedíte venku a pijete pivo z džbánku, který ovšem je nastálo položen v místnosti. Je to jako kdyby jste se pohyboval současně ve dvou paralelních vesmírech, které mají úplně odlišné fyzikální vlastnosti. Jak toto chudák výčepní zdokumentuje, jen sám bůh ví.
    A pokud takových rozmazlených zákazníků bude ještě víc, musí hostinský s rychlostí pyrotechnika a s přesností chemického laboranta vše změřit, zhodnotit a okamžitě odeslat pomocí zahlcené mašinky EET do ústředí, do hlavního štábu jakési Akademie pavěd. Chvíli to vydrží, chvíli se snaží, aby vzápětí bacil odměrkou na zem a s hlasitým, velmi hlasitým výkřikem: „já se na to můžu vys…!“ rozdupe i pokladnu EET a následně začne zuřivě trhat na stolech rozházené výtisky Lidových novin a Mladé fronty.
   Když se mu u úst začne tvořit pěna, a to nikoliv pivní, poklidně vstane jeden host, který se licoměrně vydával za štamgasta, ukáže průkaz ministerstva financí a na místě vysází za dokázaný daňový podvod pokutu dosti vysokou. Přiměřeně astronomickou. No a když začne rozzuřený hospodský posílat do prdele postupně všechny členy současné vlády, vstane od stolu i druhý „štamgast“ vytasí pro změnu policejní odznak a našeho milého hostinského rovnou odvede pro trestní čin hanobení ústavních činitelů.
   Ostatní hosté ustrašeně vypijí své zbývající DPH a cestou domů si konečně uvědomí, jak je u nás všechno relativní. 
   A nepotřebujeme k tomu ani Einsteina.