Už včera začne válka s islámem
Už včera začne válka s islámem
Teprve až po cynickém a brutálním atentátu na pařížskou redakci satirického týdeníku Charlie Herbo si Evropa uvědomila nebezpečí islámského terorizmu. Zatím to vyřešila tak, že se onálepkovala cedulkami Je suis Charlie. Sama Paříž jeden a půl milionovou demonstrací dala najevo nejen solidaritu se zavražděnými, nýbrž i odhodlání bránit jeden z nejzákladnějších pilířů demokracie – svobodu projevu.
Přesto věrni křesťanským tradicím i vrozenému humanismu se snažíme islám omlouvat, přesvědčujeme sebe i jiné, že ne všichni muslimové jsou zlí, že přece i jejich rodiny jsou obyčejnými rodinami, jež netouží po ničem jiném, než vychovávat své děti v poklidném míru.
Zdráháme se, ba je nám i proti srsti, použít pojem kolektivní viny.
I když dějiny jsou jiného názoru.
Je u nás již vžitou tradicí svádět všechna naše dějinná selhání na Mnichov. Dodnes se trpce vyjadřujeme o tehdejší zradě francouzských a anglických politických reprezentací. Proč za nás nebojovaly? Proč nebyly ochotni obětovat tisíce mladých životů za neznámou zemi ve střední Evropě?
Malý střih, a jsme v dnešních dnech. Pokud budeme situaci na východní Ukrajině trpně bagatelizovat, pak určitě zabrání Krymu je okupace jako vystřižená z brežněvovské učebnice o omezené, či spíše žádné suverenitě. Stát, jenž se smluvně zaváže dodržovat a bránit územní celistvost sousední země (smlouva Rusko, Velká Británie, USA), a poté se stane sám agresorem, nemůže být nikdy omluven. A jak by se vám nyní líbilo, jít nebohé Ukrajině vojensky na pomoc? Vyhlásit Rusku válku. Možná že na této planetě i válku poslední.
Určitě ne!
Nedivme se proto tehdejším na válku nepřipraveným velmocím, že také z tohoto dobrodružství vycouvaly. Tehdy samozřejmě nikdo nemohl vědět, co bude následovat.
Že vypukne největší tragédie lidských dějin.
A my nyní víme, co bude následovat?
Nebudou nám budoucí historici také vyčítat laxnost, nepředvídavost a možná i zbabělost? Pokud tito historici ještě budou psát latinkou. A také jestli budou moci psát něco jiného než oslavné ódy na hrdinné skutky Prorokovy.
Jsme už ve válce, nebo ne?
Začala včera, dnes anebo se naplno rozzuří až zítra?
Potom by i pojem kolektivní viny musel být chápán úplně jinak. Spojené státy po útoku na Pearl Harbor okamžitě internovaly všechny Japonce, byť šlo třeba i o velmi loajální občany USA. Dalším příkladem je i u nás stále diskutovaný odsun sudetských Němců. Ano, bylo by samozřejmě daleko spravedlivější posuzovat případ od případu a prokazatelné viníky potrestat. Jenže víte, jak by se při tomto přístupu soudní procesy časově protáhly. A navíc, vždyť při příchodu Adolfa Hitlera všichni hajlovali, i tak mohou lidé argumentovat. A oni opravdu všichni nadšeně hajlovali. Třeba ze strachu, třeba z donucení, ale hajlovali. Neexistovala, mimo pár sociálních demokratů, žádná opoziční skupina, která by dokázala pro nás nepříznivý vývoj zvrátit.
A může v totalitě taková skupina legálně existovat?
Bylo možné u nás v padesátých letech na náměstí otevřeně kritizovat ruský bolševizmus?
Samozřejmě bylo, ale jenom jednou!
A myslíte, že těch pár slušných muslimů půjde proti dravému jádru? Že půjde de facto proti koránu? Pche…
Jsme už ve válce, nebo ne?
Pokud si myslíme, že nejsme, pak nás mohou dějiny tvrdě potrestat.
Pokud už jsme, potom musí jít humanismus i veškeré ideje s ním spojené stranou. Otázkou pouze je, zda se vzdáme svého klidu, svého pohodlí, potažmo míru a začneme vojenskou silou likvidovat ono nebezpečí, které nás chce uvrhnout opět někam až do temnoty středověku. Někam, kde můžeme definitivně zapomenout na veškeré kulturní dědictví naší civilizace, kde platí právo šaría, ženy jsou pouze zbožím, kamenování a sekání rukou běžným úkonem a popravy na ulici veřejnou zábavou.
Potom také musíme opět předpokládat něco jako kolektivní vinu a zbavit muslimské menšiny určitých dosavadních výhod.
Hodný muslim a zlý muslim…
Myslíte, že všichni vojáci wehrmachtu byli zlí? Ale kdepak. Byli mezi nimi i tátové od rodin, dobráci od kosti, šprýmaři, básníci i filozofové, lidé, kteří byli odvedeni sloužit führerovi i proti své vůli. Jenže když jste je nezastřelili vy, zabili oni vás.
Válka je válka. A v ní platí úplně jiná pravidla než v našich pohádkách o hodném kouzelném dědečkovi.
Bohužel je to tak a asi nás nic pěkného nečeká.
Buď my, nebo oni. Buď naše Evropa, nebo barbarství!
A toho bych se dožít nechtěl…
