Jistě mi většina z vás dá za pravdu, že se na tomto světě dějí občas podivné a nevysvětlitelné věci. Říká se tomu prý zákon pravděpodobnosti, ale já doposud nezjistil, čím je tento zákon určován, poháněn a postrkován. Pokud budete vytrvale házet obyčejnou kostkou, po mnoha a mnoha hodech se číselný počet symbolů naprosto vyrovná.
   Proč?
   Toto platí i u čísel tažených v různých loteriích, Sportku nevyjímaje. Není třeba podotýkat, že pouze já jsem tou čestnou výjimkou potvrzující pravidlo.
   Z dalších případů, které by nás svou pravidelností snad už ani neměly překvapovat, je akrobaticky rotační let namazaného krajíce chleba, neustále se ztrácející jedna párová ponožka či se před námi rafinovaně schovávající brýle, klíče nebo propisovačky. 
   A pak jsou tu ty uzly!
   Nevím jak vy, ale já se vždycky pokouším po skončení jakékoliv pracovní akce úhledně smotat a srovnat zrovna používané prodlužovací kabely, hadice či dráty nebo lana. Byť pečlivě uloženy na svých místech, pro jistotu i dostatečně odděleny, při dalším použití jsou navzájem propleteny způsobem nevídaným. Jako klubko pářících se hadů, jako šroubovice DNA, jako výstavní expozice snad všech druhů pevných uzlů, a to od námořnických až po ty dějinami osvědčené uzly šibeničních oprátek. Nemohu si to vysvětlit, jak se neživá hmota může sama o sobě takovým způsobem stmelit. Jediné tak trochu odpovídající vysvětlení je, že takto smotaná entita vytváří v podstatě cívku, a o té je známo, že při průchodu elektrického proudu produkuje pole. Pole magnetické. Jaká pole však mohou vytvářet obyčejné zahradnické hadice či jiné propleteniny?
   Také pole! Však pole zatím neobjevené, pole nezměřitelné, což může být pouze pole energie neznámé, energie rázu psychokinetického, tzv. energie psí.
   Slyšíte ty fanfáry? To mě již volají do Stockholmu, bych převzal Nobelovu cenu. 
   No, tak daleko to asi nedojde, ale…
   Jelikož energie psí, neboli levitace, dokáže překonávat navzdory všem zákonům zemskou gravitaci, tato energie, tudíž energie antipsí, naopak tělesa slučuje a vměstnává k sobě silou navzájem prolnuvších se molekul.
     Horší je, že pokud se tato energie antipsí spojí s oním zákonem pravděpodobnosti, může napáchat pěknou, ale pěknou rotyku. Již táta proletariátu, nikdy nepracující Karel Marx, vydedukoval, že veškeré přírodní zákony platí nejen pro hmotu neživou, nýbrž i živou. Tou živou hmotou jsme myšleni my, lidé. Proto veškeré společenské zákony musí vést lidstvo k jedinému cíli – ke komunismu!
   Pán Bůh s námi a zlí pryč!!!
   Však Karel Marx ve svém zaujetí pro zářnou budoucnost přešťastného lidstva, kde všem bude patřit to hovno, co zde ještě zbude, nepočítal se zákonem pravděpodobnosti, natož s energií antipsí, což se nám nyní tvrdě mstí.
   Zákon pravděpodobnosti pro politiku by měl znít asi takto: Každý politik má po určité době působení v této blahobytné sféře tendenci být zkorumpovatelný, úplatný, prolhaný, nedůvěryhodný a falešný.
   Podle zákona antipsí se takto nakažení politici navzdory ideologickým bariérám navzájem spojují, bratříčkují a pevně provazují. Důkazem toho byly obě opoziční smlouvy, jakožto i současné účelově založené „protikorupční“ hnutí ANO.
  Nejsem samozřejmě první ani poslední, který se k těmto závěrům pracně dopracoval. Byl zde již dávno předtím jeden bard zhrzeného národa českého, jehož tenkrát na lehkou váhu brané pravdy nás teprve nyní dostihují:  Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“ Karel Kryl
   Amen!
   Když nezvládneme ani ty své kabely, jak se můžeme angažovat v oněch zákonech politických? 
   Od zahnojené králikárny, zaplevelené zahrady, polorozbořené chalupy či znuděného výčepu, kde vás pravidelně ohromuje svými pravdami televize Barrandov, Nova nebo Prima velmi těžko. Dnes ani čtenáři Mladé fronty Dnes, Lidových novin, Blesku či různých časopisů pro šťastné ženy a jejich úspěšné muže nemají, nemohou a ani nesmějí mít ty pravdivé informace o tom, jací ksindlové jsou dnes u vesla. Snad ještě Hospodářské noviny, Reflex, Respekt, Echo, N deník či Revue Forum nám mohou ukázat světlo na konci tunelu, kde ještě problikávají poslední záblesky pravdy.
   A naděje.
   Opravdu se na tomto světě dějí občas podivné a nevysvětlitelné věci.
   Že si tu po jedněch usmolených volbách úhledně smotáme a přehledně uložíme nějakou tu koaliční vládu, ještě neznamená, že z ní nebude po nějakém čase klubko hadů. Nejlépe by bylo ji mít neustále na očích, nenechat ji odpočívat, zahálet. Pokud to nezvládneme, nezbývá již nic jiného, než ten uzel znovu rozmotat a začít znovu.
   A pokud je již ta politická zauzlenina neřešitelně propojená, zbývá ještě poslední řešení. Historie má k této situaci trefné připodobnění.
   Gordický uzel.
   Takový nerozmotatelný uzel uvázal vládce Frýgie (historická země na území dnešního Turecka) Gordias. Pověst tehdy pravila, že kdo tento uzel rozváže, stane se vládcem celého známého světa. 400 let se takový všeuměl nenašel, až přišel Alexander Veliký, král makedonský. Příliš nedumal nad složitostí tohoto lýkového propletence, vzal meč a uzel jednoduše rozťal.
   Proto se gordický uzel říká něčemu, co je třeba rychle, rázně a bleskově rozhodnout.
   V politice bychom asi toto svérázné řešení nazvali revolucí.
   S tím však už moje zašmodrchané hadice nemají nic společného.