Tak už máme zase novou vládu, už ani nevím kolikátou od voleb. Ono se to tak nějak pořád prolíná a promíchává, zrovna jak si to ti dva matlalové upatlají. Bez důvěry, v demisi anebo oboje dohromady? Možná že tento spolek důvěru Poslanecké sněmovny 11. července opravdu dostane, ale pokud to bude díky hlasům obou extrémistických stran, tak já jí stejně věřit nemohu. Mojí důvěru totiž nemá již od začátku, protože co si mám myslet o mafii, která si zvolí do svého čela trestně stíhaného šejdíře? Není to vláda obvyklého střihu, nýbrž spíše něco jako podnikový managament zcela závislý na momentálních náladách a „podnikatelských“ vizích svého šéfa. Členové tohoto uskupení jsou hodnoceni pouze dle věrnosti tomuto patronovi a jeho jednostranně směřujícímu know- how. 
   Tato vláda se tedy v podstatě řídí zákony mafie, které jsou také založeny na bezmezné loajalitě a slepé důvěře v konání Kmotra. A mám takový dojem, že i v tomto smyslu byly posty ve „vládě odborníků“ obsazovány. 
   Za tvrdé normalizace běžel v československé televizi seriál NDR o prvních poválečných letech v této zemi dělníků a rolníků. Zcela vážně pojaté začátky tohoto státu však u nás působily dost rozpačitě. Speciálně jeden díl. Sestavování nové vlády:
   Když se po porážce Německa vojsky spojenců rozhodlo o rozdělení země na okupační zóny, počali okamžitě konat i němečtí soudruzi. Dostali totiž za úkol sestavit v sovětské části plnohodnotnou a suverénní vládu. Jelikož tato vláda již dopředu měla důvěru ruského velení, mohla si dovolit i lehce improvizovat. I sešli se tedy z koncentráků či exilu navrátivší se soudruzi a začali rokovat. Začali ze vší vážností sestavovat první kabinet pracujícího lidu.
   „Helmute, ty přece hraješ na harmoniku.“
   „No, tak občas, na tancovačkách.“
   „Výborně, budeš ministr kultury!“
   „A ty, Hansi, tys byl nejdýl zavřenej.“
   „Jo, už před Hitlerem, ale to bylo za…“
   „Nevadí, budeš ministrem spravedlnosti.“
   „A co ty, Adame, co bys chtěl ty?“
   „Já bych vzal to zdravotnictví, občas bych jim tam pěkně zazpíval…“
   „Máš ho mít!“
   Co to je? To sem přece nepatří!
   Ano, ten poslední ministr v tom seriálu neúčinkoval, ten se mi sem vetřel z nějaké jiné komedie, z nějaké jiné prazvláštní frašky, z nějaké televizní show. 
   Ježiši, už to vidím, teď jsem tomu dal. Zesměšnění veřejného činitele! Až se to dostane do rukou ministryně spravedlnosti, je se mnou amen. Ale na druhou stranu, to by musela příslušný paragraf najít, doslova vypátrat, což je v jejím případě problém. Ona prý má nabiflovanou pouze tu svou okopírovanou diplomku… 
   Ale raději zpátky k tomu endéeráckému seriálu. Já už si moc nepamatuji, jak to všechno dopadlo, ale díky předem vypracované stranické linii založené na učení marxismu-leninismu samozřejmě dobře. Určitě jim v těžkých chvílích pomohl prezident republiky, který se ujal úřadu díky velmi dobrým stykům s okupační armádou (tehdy samozřejmě osvoboditelskou). To on, táta národa, přidal vždy dobře míněnou radu, vtipný bonmot či šikovně formulovaný příkaz. Všechny zúčastněné oslnil svým politickým přehledem i jemnou konstruktivní kritikou. Stoprocentně tak ve své funkci zúročil nabyté zkušenosti z dřívějšího působení v Prognostickém ústavu…
   Co to zase meleš? Vždyť v NDR nikdy žádného prezidenta prognostika neměli.
   Aha, ale odkud se mi to sem zase připletlo?
   Já už jsem zase v jiné tragikomedii. Bohužel asi v té naší. O osudu německého seriálu rozhodl zákonitý běh dějin. Po rozpadu NDR padla i DEFA, padly i komunistické televizní kanály a těžko říci, zda se tento seriál vůbec někde zachoval. Málokdo si na něj vzpomene a také asi nikomu nechybí. Bohužel náš dlouhodobý a Hradem dobře propracovaný scénář se zapíše do našich dějin navěky. Je jenom otázkou času, co se o něm budou ve školách učit malé děti, o čem se bude psát a mluvit v médiích a kdo konečně nalezne tu odvahu, aby napsal Nové poučení z krizového vývoje. 
   A potom bude teprve vymalováno!
   Také už se těšíte na prvomájové průvody, oslavy VŘSR, na fronty na banány, maso a toaletní papír? 
   Asi ano, je vás stále 30%.